PALEOZOIKUM

07.09.2015 12:43

    Paleozoikum (česky prvohory) je geologická éra, spadající do eonu fanerozoikum. Podle v současnosti obecně uznávaného datování trvala tato éra zhruba 289 milionů let (541 mil. až 252 milionů let před dneškem). Zahrnuje celkem 6 period: (od nejstarší) kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm.

    Eon (z řec. aión a lat. aeon, věk) je nejvyšší geochronologická jednotka. Celá geologická historie Země se z časového hlediska dělí na čtyři eony: fanerozoikum (pojem označující dobu od cca 540 milionů let před naším letopočtem až po současnost), proterozoikum (jinak také starohory označuje eon, který datujeme do období před 2,5 miliardami až 542 milióny let. V tomto období vznikly první mnohobuněčné organismy, řasy. Také se objevuje první známý superkontinent Rodinie. Pokračuje vrásnění - např. Grenvillské vrásnění a vznikají štíty, středy dnešních kontinentů, a nezvrásněné okraje, tabule), archaikum (je geologické období (eón) Země, které následovalo po hadaiku a předcházelo proterozoiku. Nejčastěji se datuje do doby před 3,8 až 2,5 miliardami let. Název archaikum zavedl v roce 1872 americký geolog J. D. Dana.)a hadaikum (Hadean, někdy Priscoan je nejstarší období (eon) ve vývoji Země. Datuje se do období před 4600 až 3800 miliony let (Ma). Pro toto období je charakteristický vznik zemské kůry a později oceánů. Název je odvozen od Háda, řeckého boha podsvětí. Neklidné období bylo plné sopečných výbuchů a dopadajících meteoritů). Eon samotný se dělí na jednotlivé, dílčí geologické éry. 

Jeden z předpokladů, jak mohla Rodinie vypadat a být uspořádána. 

    Rodinie byl superkontinent v období neoproterozoika (mladších starohor). Vznikla asi před 1 300 milióny let a rozpadla se před 750 milióny let na Laurentii (Laurentie, též Severoamerický kratón, což je mezinárodní pojmenování tzv. kontinentální tabule, který několikrát v historii Země existoval jako samostatný kontinent - je tomu tak i dnes, kdy tvoří kontinent Severní Ameriku). V neoproterozoiku tvořila jádro superkontinentu Rodinie a nacházela se na rovníku. Po rozpadu Rodinie (před 750 milióny let) se osamostatnila. Tehdy se nacházela na jižní polokouli. Před 700 až 600 milióny let se znova spojila s ostatními kontinenty v superkontinent Pannotii. To už byla mezi obratníkem Kozoroha a jižním pólem. Před 550 milióny let se opět osamostatnila a vydala se k severu. Před 420 milióny let se u rovníku srazila s Baltikou a společně vytvořily Eurameriku - též Laurussia, neplést s Laurasií nebo tzv. Starý červený kontinent, byl prvohorní kontinent, který, jak název napovídá, v sobě spojoval geologický materiál dnešní Evropy (bez Středomoří) a Severní Ameriky (bez Floridy). Euramerika vznikla v devonu před 420 milióny let, když se na rovníku a jižně od něj srazila Baltika Laurentií. Srážka způsobila kaledonské vrásnění. Kaledonské vrásnění probíhalo v období prvohor od svrchního kambria (asi 520 Ma) až po spodní devon (asi 400 Ma). Bylo způsobeno srážkou tehdejších kontinentů LaurentieBaltiky Avalonie. Horská pásma vzniklá kaledonským vrásněním se nazývají kaledonidy. Leží po obou stranách Atlantského oceánu, který vznikl později a rozdělil je na dvě části. Na americké straně je najdeme v pásu od Pennsylvánie přes východní Kanadu až do Grónska. V Evropě sem patří hory na Britských ostrovech s výjimkou jižní Anglie, Skandinávské pohoří a Špicberky. Většina těchto pohoří získávala výšku i během pozdějších pohybů podle starých zlomů, jejich materiál se ale dostal na povrch v kaledonském období. V širším smyslu se pojem kaledonské vrásnění a kaledonidy používá pro všechny horotvorné procesy, které jsou kaledonského stáří, i v jiných částech světa. Kaledonské stáří zahrnuje geologická období kambrium, ordovik, silur a spodní devon. Starší útvary jsou prekambrického stáří, mladší mohou být hercynského nebo alpinského stáří, které dalo vzniknout severní části Apalačských hor, horám v Británii a Skandinávii. 

    V současnosti rozlišujeme tři zásadní "kaledonská vrásnění" - starokaledonské /takonské/, zhruba na hranici ordovik/silur, a mladokaledonské /kaledonské/, jehož ardenská fáze spadá přibližně na hranici silur/devon. Nejstarší kaledonskou fází je fáze sardská (rozhraní kambrium/ordovik). 

    V karbonu před 350 milióny let do Eurameriky narazila Gondwana a vznikl nový superkontinent Pangea, později se ještě ze severu připojila Sibiř (Siberia). Srážka Eurameriky Gondwanou vyvolala tzv. hercynské vrásnění, při němž vznikla jižní část Apalačských hor, Meseta v severní Africe a Hercynská pohoří v Evropě. Euramerika jako kontinent zanikla. Před 150 milióny let se Pangea rozpadla na Laurasii GondwanuLaurentie byla součástí Laurasie - a podílí se i na jejím jménu. Před 100 až 50 milióny let se postupně Laurentie oddělila od Eurasie a vznikla Severní Amerika, jak ji známe dnes., Ale zpět k Rodinii, východní a Západní Gondwanu (které ovšem tehdy ležely na severu, resp. na jihu), Sibiř, Baltiku, Kongo a mikrokontinenty Patagonii a Západní Arábii. Je nutno podotknout, že konfigurace superkontinentu Rodinia vychází z čistě vědeckých poznatků o geolologii a stáří hornin. Když si tohle čtete a rozjímáte nad současným světem, také vám ten současný svět připadá tak malicherný?

    Na počátek období paleozoika klademe tzv. kambrickou explozi, to byl čas globálního explozivního rozvoje mnohobuněčných mořských organismů, které patrně nahradily právě vyhynulé organismy ediakarské fauny. Období ukončilo katastrofální vymírání organismů na konci období Permu, kdy vymřela valná většina existujících druhů. Počátek prvohor je charakteristický prudkým nástupem živočichů vytvářejících pevné schránky, které se mohou dobře zachovávat v usazených horninách. Nejprve se jedná o fauny tzv. malých zkamenělých schránek (small shelly fossils), což je dodnes taxonomicky nezařazená skupina organismů, která ve spodním kambriu rychle dosáhla velkého rozšíření a podobně náhle ve středním kambriu mizí. V průběhu tohoto prvního prvohorního útvaru se již objevuje většina ze současných živočišných kmenů. Jsou to měkkýši, členovci, láčkovci, ale i první bezčelistní drobným rybkám podobní strunatci - tedy praobratlovci.
    Na konci permu dochází k největšímu známému vymírání organismů v dějinách Země. Jeho příčiny nejsou objasněny, zdá se však ale, že šlo o souběh několika událostí a víme též, že toto vymírání neprobíhalo zcela náhle, ale postupně během delšího časového období. Z této doby jsou známy tzv. sibiřské trapy, to je místo, kde bylo z nitra Země vyvrženo nesmírné množství lávy právě na konci permu. Jednalo se o jednu z největších vulkanických událostí za posledních mnoho set milionů let. Tato erupce musela vypustit do atmosféry velké množství oxidu uhličitého a siřičitého. V této době došlo též i k dalším velkým erupcím jinde ve světě. Již předtím docházelo k výraznému kolísání mořské hladiny, jež v několika epizodách zredukovala rozsah na život nejbohatších mělkých moří. Rozklad odumřelých organismů mohl způsobit uvolňování metanu, což je spolu s oxidem uhličitým další významný skleníkový plyn. Se zvyšující se teplotou spolu s existencí superkontinentu Pangea docházelo k vysušování klimatu. Nesmíme též zapomenout, že příznaky úpadku mnoha životních forem známe již z období předcházející o miliony let konci permu. I samotné vymírání mohlo probíhat po dobu milionů let, a to i bez náhlé katastrofické události, ale jako důsledek souhry mnoha faktorů. Každopádně bylo odhadnuto, že toto období přežilo jen asi 5% živočišných druhů.
 
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Paleozoikum