Řád /Order/ - Proetida, čeleď /Family/ - Aulacopleuridae., rod: Aulacopleura (Hawle & Corda, 1847)†, druh: Aulacopleura (A.) konincki (Barrande, 1846)†.
Rod Aulacopleura zahrnuje malé trilobity s délkou těla 1-3 cm, oválného tvaru s válcovitou glabelou, která sahá asi do poloviny hlavového štítu. Před ní je široké preglabelární pole. Hlavový štít má na okraji úzký lem, který vybíhá v tenké lícní trny. Oči jsou relativě velké, výrazné. Trup se skládá až z 22 článků. Osní vřeteno je úzké, dlouhé konce pleur jsou zaoblené. Široké pygidium je velmi krátké, na obvodě hladké. Rod Aulacopleura se nachází v Evropě a Africe ve vrstvách od středního ordoviku až do středního devonu.
Tito trilobiti žili na svazích oceánských sopečných ostrovů, kde byli občas pohřbeni sopečným popelem.
Díky tomu dnes můžeme najít celé jedince i skupiny těl zkamenělé v geologických vrstvách. Právě jeden takový sopečný ostrov se nacházel v blízkosti Špičatého vrchu u Loděnic.
Barrande nejprve tohoto trilobita popsal jako Arethusa konincki v roce 1846. Nicméně název Arethusa byl již obsazený, protože byl De Montfortem použit v roce 1808 k názvu amébních prvoků - Foraminifera. Zní to dnes možná srandovně, ale vědecké informace se v 19 století nešířili rychlostí internetu. Barrande se to snažil napravit tím, že navrhnul pojmenování Arethusina jako náhradu, ale nakonec použil název Aulacopleura, který měli Hawle a Corda navržen od roku 1847, prostě využil starší název od svých defakto rivalů, kteří jej měli k dispozici. Abych to osvětlil, Hawle a Corda (jsou to dva lidé) popsali mnoho fosilních nálezů. Byli to dva čeští vědci, kteří byli natolik obrozenečtí, že bylo těžké zkousnout, že francouzský inženýr Barrande, který byl pověřen, aby stavěl železnice, jim vpodstatě vypaluje rybník. Pojmenovává nové trilobity (mnohé názvy /většina/ jsou platné do dnes). Sepisoval několika svazkovou knihu "Silurský systém v čechách", ve které vědecky potvrdil názvy mnohých nálezů. Svazky jsou obohaceny nádhernými litografiemi fosílií. Ale abych nebyl nespravedlivý, Hawle a Corda patří bezesporu k nejvýznamějším českým paeontologům 19. století. Pravdou ovšem zůstává, že původní Barrandův název Aulacopleur, tedy Arethusina zlidověl amnohá naleziště mají ještě dnes přídomek Arethusina - Arethusinové vrstvy vápenců na Černidech u Loděnic, Arethusinová rokle v Dalejském údolí v Praze.
U druhu Aulacopleura konincki je zajímavé, že dospělí jedinci mají poměrně velký počet pleur (od 18 do 22), nicméně ten není pevně stanoven. To je dost neobvyklé, protože dospělí trilobiti určitého druhu mají téměř vždy stejný počet pleur. Vzhledem k různému počtu segmentů u dospělých jedinců a velkému počtu těchto trilobitů nalézaných na jednom kameni někteří vědci tvrdí, že Aulacopleura konincki bylo velmi společenské zvíře. Dospělí trilobiti mohli tvořit různé kasty podle počtu segmentů těla, podobně jako dělnice nebo trubci u včel. Definitivní závěry těchto dohadů čekají na další studium.
Barrandovi skalníci tohoto trilobita nazývali Loděnský ráček. Za doby Barranda ovšem skalníci tyto trilobity sbíraly na trochu jiném místě, než tom, které dnes známe jako Barrandovy jámy. Ty vznikly mladším výkopem cca. v 60 letech 20. století. Ty původní, rozsáhlé jámy, jsou zasypané a v terénu málo nápadné.
25 mm
16 mm
15 mm
12 mm
17 mm
18 mm
16 mm
8 mm (juvenilní stadium)
6 mm (juvenilní stadium)
5 mm (vývojové stadium)
2 mm (juvenilní stadium)Vědecké názvy:
Aulacopleura (Hawle & Corda, 1847)†
Aulacopleura bohemica (Přibyl, 1947)† (u nás se vyskytuje v chotečském souvrství - akantopygové vápence /Koněprusy, Zadní kobyla - celé návrší/ nebo motolském souvrství)
Aulacopleura inexpectata (Barrande, 1881)† (u nás se vyskytuje v srbském souvrství - roblínské vrstvy, Srbsko - výchozy srbského souvrství)
Aulacopleura konincki (Barrande, 1846)† (u nás se vyskytuje v motolském souvrství, Loděnice, Černidla /Špičatý vrch, Barrandovy jámy/)
Aulacopleura krizi (Šnajdr, 1975)†
Aulacopleura soror (Přibyl, Vaněk & Hörbinger, 1985)† (u nás se vyskytuje v motolském souvrství)
Aulacopleura angusticeps (Hawle et Corda, 1847) – Aulacopleura konincki (Barrande, 1846)†
Vědecká synonyma:
Arethusina haueri Frech, 1887
Arethusina konincki (Barrande, 1846)
Arethusina konincki peralta Katzer, 1895
Aulacopleura angusticeps Hawle & Corda, 1847
Trilobites peregrinus Barrande, 1872
Barrande nejprve trilobita Aulacopleura konincki popsal v roce 1846 jako Arethusa konincki. Název Arethusa už byl ale obsazen, protože byl De Montfortem použit v roce 1808 pro Foraminifera, což je kmen améboidních prvoků (dírkonožců). Barrande se situaci snažil nejprve řešit změnou rodového jména na Arethusina, ale na "návrh" Hawleho a Cordy použil nakonec rodové jméno Aulacopleura.
Ačkoliv se název Arethusina již nepoužívá, přesto zakořenil a dokonce označuje konkrétní místopisné názvy či geologické lokace. Jedná se například o arethusinové břidlice motolského souvrství s vůdčím trilobitem Aulacopleura konincki (Loděnice - Černidla) nebo Arethusinovou rokli (Praha - Řeporyje, Dalejské údolí). Arethusinovou rokli pojmenoval podle původního označení vůdčího trilobita Aulacopleura konincki geolog Josef Woldřich (1880 – 1937) v první publikaci o geologii údolí Dalejského potoka z roku 1919.
