Drotops armatus Struve, 1990 – velikost 135 mm, Maader (Maroko), střední devon (385 – 400 mil let)

Řád /Order/: Phacopida, čeleď /Family/: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Drotops Struve, 1990 †, druh: Drotops armatus Struve, 1990.

Tento trilobit pochází z devonu a lze jej nalézt v Maroku. Drotops je obrem, ve srovnání s ostatními phacopidními trilobity. Známe de fakto dva druhy drotopsů (někde se uvádí čtyři) ty jsem ale nikde nedopátral. Jde o druhy Drotops megalomanicusDrotops armatus. Struve, který tyto phacopidní trilobity zkoumal, ale u druhu Drotops armatus uvádí čtyři poddruhy - Drotops armatus accurata, Drotops armatus perspinosa, Drotops armatus d'Armata a Drotops armatus hoplites. Ti se zřejmě liší buďto díky souvrství nebo díky ostnům na trupu (na žádnou podrobnější studii, která by se týkala tohoto problematika jsem doposud nenarazil). Problém je, že se phacofidi tohoto rodu nalézají v Maroku, kde panuje poměrně chaos. Není ani zcela jisté, zda Drotops megalomanicus a Drotops armatus pocházejí z jedné, či více vrstev. Faktem je, že všechny nálezy těchto velkých ostnitých phacopidů pocházejí z regionu Maader (Maider), kde místní sběrači vykopali při hledání fosílií až několik kilometů dlouhé příkopy. Dokonce existují doměnky, že může jít o sexuální dimorfismus jednoho druhu, což zní logicky, ale na nějaké definitivnější závěry se bude muset ještě počkat. Na podobnou problematiku narážím také zde.

Drotops armatus je ostnitý typ trilobita, přičemž ostny pokrývají, až na glabelu (ta je pokrytá granulací, či bradavčitými výrůstky), v podstatě celé jeho tělo a jsou například i na poměrně velkých schizochroálních očích. Díky těmto očím mohl své okolí vnímat v zorném poli až 360°. Armatus by se dalo přeložit jako ozbrojený. Jde zřejmě o evoluční obranu proti predátorům - například devonským pancéřnatým parybám, kterým se začaly vyvíjet kostnaté čelisti. K dalším jeho obranným mechanismům můžeme připočíst i schopnost volvace - stočení se do klubíčka a chránit se tak před dravci. Co se týče trnů, tak ty jsou samozřejmě delší, poměrně ostré, než na exempláři na fotografii. Problém je, že je obtížné trny vypreparovat z mateční horniny, která je často hodně tvrdá. Provádí se to tak, že se ostny preparují zvlášť, z odštěpků a následně se lepí znovu na původní místo, což je nepředstavitelně zdlouhavá a titěrná práce. To dokáží jen nejlepší preparátoři, s nejlepší preparátorskou výbavou, zkušeností a nejlepšími nervy. Klasický marocký preparátor si často vystačí s majzlíkem a lepším případě s vibrační jehlou. Náš exemplář na fotografii, se podle stop na trupu majzlíku a kladivu nevyhnul. Pravdou ale také je, že dokonale vypreparovaní armati se všemi ostny, jsou mnoha tisícovou investicí. Jak vypadá takový trilobit s ostny přikládám zde.