Cystoidea - diploporitní jablovci

    Cystoidi (lat. Cystoidea) mají vakovitou téku, která se skládá z vysokého počtu nepravidelných destiček v několika řadách. Ústní otvor je na horní straně téky, k ústnímu otvoru přiléhá většinou pět ambulakrálních brázd. Mezi příústními deskami vybíhá pyramidovitý anální otvor z pěti či více análních desek (anální pyramida). S výjimkou desek u ústí mají všechny desky téky párovité otvory (diplopóry). Cystoidi často neměli stonek k přichycení, ale přisedali rozšířenou bází k pevnému povrchu nebo měli spodní část vakovité téky zabořenou do sedimentu. Cystoidi žili přisedle, často ve skupinách, zejména v mělkých vodách a měli zřejmě vyšší toleranci na zvířený sediment. Objevují se na počátku ordoviku, v jeho průběhu dosahují maxima rozvoje. Od siluru ustupují a mizí na konci devonu. Dříve byli cystoidi velkou nadtřídou, která měla dvě podtřídy - Diploporita Rhombifera. Dnes se mnozí badatelé přiklánějí spíše k rozdělení na dvě velké třídy těchto jablovců - Cystoidea Rhombifera, přičemž Diploporita se stalo pouhým synonymem třídy Cystoidea
    Na rozdíl od rhombiferních jablovců, kteří mají téku stavěnou většinou pravidelněji, jsou příslušníci diploporitních cystoidů typičtí spíše svojí nepravidelností. Jejich téka je nejčastěji vakovitá, vejčitá nebo hruškovitá, složená z nepravidelných, masivních vápnitých destiček.
 
   
"Cystoidea" z Ernst Haeckelova (1904) díla "Kunstformen der Natur"
Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Haeckel_Cystoidea.jpg
Staurocystis quadrifasciata (Pearce, 1843)Glyptosphaerites leuchtenbergi (Volborth, 1846)Protocrinites fragum Eichwald, 1860,  
Cystoblastus leuchtenbergi Volborth, 1867Cystoblastus leuchtenbergi Volborth, 1867Pseudocrinites bifasciatus (Pearce, 1843),  
Echinoencrinites angulosus (Pander, 1830)Callocystites jewetti Hall, 1852Hemicosmites extraneus Eichwald, 1840,                     
10 - Glyptocystites multiporus Billings, 185411 - Glyptocystites sp.?12 - Cheirocrinus sp.?13 - Caryocrinites ornatus Say, 1825,                
14 - Agelacrinites hamiltonensis Vanuxem, 184215 - Streptaster vorticellatus (Hall, 1866)
 
 

Ordovičtí cystoidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Archegocystis Jaekel, 1899 † 
Typový druh: Archegocystis desiderata (Barrande, 1887) †
Druh vyskytující se v šáreckém souvrství.
 
Rod: Aristocystites Barrande, 1887
Typový druh: Aristocystites bohemicus Barrande, 1887
Jedním z nejhojnějších a nejznámějších druhů je Aristocystites bohemicus Barrande, 1887 s až 10 cm dlouhou vakovitou tékou, složenou z nepravidelných, masivních (až 1 cm silných) desek, nesoucích četné jednoduché póry. Tento druh je znám ze středního odroviku Čech, Francie a střední Asie. Z našeho území známe ještě druh Aristocystites desideratus Barrande, 1887 † a druh Aristocystites metroi Parsley & Prokop, 1990 †, což je poměrně nedávno objevený a zároveň největší představitel aristokystytů v ČR, jež se nalézá ve vrastvách bohdaleckého souvrství.

   Aristocystites bohemicus Barrande, 1887.
 
Rod: Barrandeocarpus Ubaghs 1979
Typový druh: Barrandeocarpus jaekeli Ubaghs, 1979
Nálezy tohoto druhu známe z letenského souvrství. Známe ještě druh Barrandeocarpus bohemicus - zahořanské souv.
 
Rod: Calix † 
Typový druh: Calix purkynei (Klouček, 1917) †
Druh vyskytující se v dobrotivském souvrství.
 
Rod: Codiacystis Jaekel, 1899 
Typový druh: Codiacystis bohemica (Barrande, 1887) 
Tento jablovec se vyskytuje v zahořanském souvrství. Ze stejného souv. známe ještě tento druh: Codiacystis moneta (Barrande, 1887). Velmi často se vyskytují společně s jablovci aristocystidními. Jejich téka byla téměř kulovitá s tenkostěnou horní (břišní) částí a protáhlou, velmi masivní částí spodní (hřbetní), která byla částečně zabořena do sedimentu dna. Zbytky jablovců rodu Codiacystis jsou v našem středním ordoviku velmi hojné. Většinou však nalézáme jen neúplná jádra bazální části téky kuželovitého tvaru s kráterovitou prohloubeninou na vrcholu, která odpovídá původnímu vyklenutí vnitřní stěny masivní báze. Kuželovité jádro chápal původně Barrande nesprávně, jako vlastní téku a rod nazval Craterina.
 
Rod: Eucystis Angelin, 1878 † 
Typový druh: Eucystis chlupaci Prokop, 1964 †
Druh vyskytující se v králodvorském souvrství.
 
Rod: Fungocystites † 
Typový druh: Fungocystites rarissimus Barrande, 1887 †
Druh vyskytující se ve vinickém souvrství. V souvrství vinickém i zahořanském se nalézá ještě druh Fungocystites solitarius Barrande, 1887 †.
 
Rod: Glyptosphaerites Müller, 1854 † 
Typový druh: Glyptosphaerites ferrigena (Barrande, 1887) †
Druh vyskytující se v třenickém souvrství. Někdy je znám pod svým synonymem Echinosphaerites ferrigena Barrande, 1887.
 
   Glyptosphaerites Müller, 1854 †.
 
Rod: Hippocystis  
Typový druh: Hippocystis sculptus (Barrande, 1887) †
Druh vyskytující se ve vinickém souvrství. Jeho synonyma jsou Aristocystites sculptus Barrande, 1887 nebo Codiacystis sculpta (Barrande, 1887).
 
Rod: Paleosphaeronites Prokop, 1964 † 
Typový druh: Paleosphaeronites crateriformis (Růžička, 1927) †
Druh vyskytující se ve třenickém souvrství. Jeho synonyma jsou Sphaeronites batheri Růžička, 1927, Sphaeronites crateriformis Růžička, 1927 a Palaeosphaeronites crateriformis (synonymum vzniklé chybou v názvu). Typový druh Paleosphaeronites grossularia Mergl & Prokop, 2006 † je znám z nálezů v mílinském souvrství. Téka tohoto cystoida je charakteristická, že je k matrici přisedlá celou svou bází. Ústní otvor spolu s análním tvoří zdánlivě šestičetnou ambulakrální souměrnost.
 
   
Paleosphaeronites crateriformis (Růžička, 1927), vlevo idealizovaná rekonstrukce, vpravo dorzální pohled.
Zdroj: MICHAL MERGL & RUDOLF J. PROKOP. Lower Ordovician cystoids (Rhombifera, Diploporita) from the Prague Basin (Czech Republic)
 
Rod: Pyrocystites Barrande, 1887 † 
Typový druh: Pyrocystites pirum Barrande, 1887 †
Rod vyskytující se v šáreckém nebo vzácněji ve třenickém souvrství. Téka je velká 60 - 80 mm, hruškovitého tvaru s vypouklými stranami. Ambulakra tvoří klasickou pětičetnou formu. Na vrcholu téky je zřetelný, lehce pyramidální anální otvor.
 
   Pyrocystites Barrande, 1887 †.
 
 

Devonští cystoidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Bulbocystis Růžička, 1939 † 
Typový druh: Bulbocystis mirus Růžička, 1939 †
Druh vyskytující se v devonu v pražském souvrství.
 
Rod: Proteocystites Barrande, 1887 
Typový druh: Proteocystites flavus Barrande, 1887 
K nejmladším zástupcům diploporitních jablovců patří nečetné druhy rodu Proteocystites Barrande, 1887 s drobnou, průměrně 2-3 cm vysokou kulatou nebo hruškovitou tékou. Ta byla složena s víceméně pravidelných věnců polygonálních větviček a kryta vápnitou, hladkou nebo jemně zrnitou pokožkou - epitékou. Druhy rodu Proteocystites byly obyvateli mělkých, dobře prokysličených oblastí teplého spodnodevonského a středodevonského moře. Mimo Barrandien jsou tito jablovci známi i ze severní Afriky a jihovýchodní Asie (Čína).
 
   Proteocystites flavus Barrande, 1887, Měňany - vinařické vápence.
 
Zdroje/použitá literatura:
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Lilijice
  • https://www.biomach.cz/biologie-zivocichua/ostnokozci
  • https://zkamenely-svet.webnode.cz/
  • https://muzeum.geology.cz/
  • Rudolf Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989
  • MICHAL MERGL & RUDOLF J. PROKOP. Lower Ordovician cystoids (Rhombifera, Diploporita) from the Prague Basin (Czech Republic)