Eocrinoidea - pralilijice

            Mezi vymřelé ostnokožce patří skupina Eocrinoidea, někdy též nazývaná pralilijice. Tato skupina se vyskytovala od spodního kambria do siluru. V kambriu dosáhli eokrinoidní ostnokožci největší diverzity. Jsou první skupinou ostnokožců, u které se vyvinuly vzpřímené brachioly. Detailní popis morfologie těla níže. Někteří autoři se domnívají, že je to nejprimitivnější skupina ostnokožců (např. PARSLEY a ZHAO, 2006). Eocrinoidea je skupina parafyletická, která obsahuje až na výjimky stvolové zástupce lépe známých Blastozoa (ZAMORA a kol., 2009). Stratigraficky se skupina vyskytuje od spodního kambria do siluru. Dříve byla tato skupina ostnokožců řazena do podkmenu Crinozoa (např. SHIXUE a kol., 2007). V současné době jsou eokrinoidní ostnokožci zařazeni do podkmenu Blastozoa. Termín Blastozoa označuje ostnokožce s globulárním multidestičkovým kalichem a biseriálními brachiáliemi ( PARSLEY a ZHAO, 2006). Eocrinoidea jsou prvními ostnokožci, u kterých se vyvinuly vzpřímené brachioly (mající funkci při transportu potravy), dlouhý mnohodestičkový stonek a později nosný stonek (nadzvedávající téku nad mořské dno) (SPRINKLE a COLLINS, 2006).

Stratigrafie a výskyt

                Eokrinoidní ostnokožci se vykytují od spodního kambria. Skupina ve středním kambriu prodělala velký rozvoj. Diverzita a počet eokrinoidních ostnokožců značně klesá od pozdního kambria, až do jejich vymření v siluru (ZHAO a kol., 2008). Eocrinoidi patří mezi dominantní skupiny ostnokožců v kambriu. Mezi nejstarší eokrinoidní ostnokožce patří představitelé ze skupiny Imbricata Gogiida (ZAMORA a kol., 2011). Kambričtí ostnokožci zahrnují více než 18 rodů a jsou hojně rozšířeni v různých ekologických podmínkách Severní Ameriky, Čech, Španělska, Francie, jižní Číny, Sibiře a Austrálie (ZHAO a kol., 2008). Nejméně nálezů pochází ze spodního kambria, kde jsou nálezy vzácné. Tyto nálezy se vyskytují hlavně v Číně.

Základní morfologie

                Tělo eokrinoidních ostnokožců se obvykle skládá ze tří částí: vakovitá téka, brachioly a dlouhý stvol (stonek). Stonek je dutá struktura zcela či jen z části oddělená od téky. Stonek může ve vzácných případech chybět. Slouží k dočasnému nebo trvalému přichycení organismu na mořském dně nebo k předmětům ležícím na dně. U nejprimitivnějších zástupců (např. Gogia a další) je stvol mnohodestičkový. U pokročilejších zástupců se vyvinul stvol, jehož funkcí je nadzvednutí téky nad mořské dno. Téka je tvořena destičkami, které obklopují viscerální hmotu. Téka této skupiny ostnokožců může mít podobu různých tvarů: nepravidelně kulovitý, oválný, hruškovitý, kuželovitý, téměř válcovitý tvar, nebo kombinace těchto možností. Na téce jsou vyvinuty otvory peristomu a periproktu. V některých případech může dodatečně obsahovat hydropory, gonopory či hydro-gonoporové otvory. Jednotlivé desky tvořící téku jsou pevné kosterní elementy, které jsou tvořeny krystalickým kalcitem. Desky nejsou perforované, ačkoli podél švů mezi deskami u řady rodů nalézáme póry, které pravděpodobně sloužily k vysunutí měkkých částí těla. Tyto měkké části pravděpodobně sloužily k výměně plynů mezi vnitřním prostředím těla a okolním vodním prostředím. Brachioly jsou jednoduché, úzké, dlouhé přívěsky téky, které se nikdy nevětví. K téce jsou připojeny na opačném konci než stonek. Mají vlastní skeletální strukturu adaptovanou na funkci transportu potravních částeček k ústům. Proto je také můžeme pojmenovat „krmící výrůstky“. Jejich struktura je biseriální. Brachioly byly kryté speciálními tenkými deskami. U některých forem eokrinoidů se vyvinuly spirální brachioly či jinak speciálně upravené brachioly. Eocrinoidea jsou malé až střední velikosti. Výška téky může dosahovat rozměrů od jednoho až po šest, sedm i více centimetrů (MOORE, 1967).

Výskyt v Barrandienu

    Kambrické sedimenty jsou v Barrandienu rozšířeny velmi nepravidelně. Vyplňují deprese vzniklé po kadomských horotvorných procesech a na podložních zvrásněných proterozoických celcích spočívají vždy diskordantně. Nacházejí se zde dvě skupiny výskytu Barrandienu: kambrium brdské ( příbramsko-jinecká pánev) a skryjskotýřovické (CHLUPÁČ a kol., 2002). Příbramsko-jinecká pánev se skládá z jednotlivých souvrství, nás nejvíce zajímá jinecké souvrství, které je ve znamení významné mořské ingrese, jež patrně souvisí s eustatickým zdvihem mořské hladiny ve středním kambriu. Právě v tomto souvrství se nacházejí eokrinodní ostnokožci.

Ordovik je v Barrandienu zastoupen úplným sledem od tremadoku až po hranici se silurem. V této oblasti se nachází velké množství zkamenělin. V současné době je ordovik Barrandienu příkladem vývoje v mírné, případně i chladnější perigondwanské oblasti, kam však zasahovaly občasné migrace teplovodních faun ze severnějších oblastí. Ordovické uloženiny tvoří centrální část Barrandienu mezi Prahou a Plzní, východně od Prahy se noří do podloží české křídové pánve. Ordovické uloženiny se na našem území vyznačují vývojem mořských jílových a písčitých sedimentů (CHLUPÁČ a kol., 2002).

 

Kambričtí eokrionidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Acanthocystites Barrande, 1887
Typový druh: Acanthocystites briareus Barrande, 1887
Eocrinoid s velkým lahvovitým kalichem, který je tvořen z několika desítek různě uspořádaných desek rozdílné velikosti. Stonek se skládá z řady tenkostěnných nízkých sloupků s velkými centrálními lumeny. Brachioly jsou dlouhé, mají uniseriální uspořádání krycích desek, které jsou zubaté. Orální část tvoří malé polygonální desky bez intrasuturálních pórů. Jedinci se vyskytovali ve středním kambriu v jineckém souvrství (FATKA a KORDULE, 1984).
 
   Rekonstrukce Acanthocystites briareus Barrande, 1887 (dle Fatky a Kordule, 1984).
 
Rod: Akadocrinus Prokop, 1962
Typový druh: Akadocrinus jani Prokop, 1962
Nepravidelný kalich je tvořen mnoha destičkami. Uprostřed kalichu se nacházejí epispiry (suturální póry). Brachioly biseriální, větvící se z vrcholu po skupinách. Stonek bývá široký a dlouhý, na distálním konci má nepravidelně deskovitý příchytný disk. Střední kambrium, jinecké souvrství (SPRINKLE,1973). Na našem území se vyskytují i další zástupci rodu Akadocrinus Akadocrinus nuntius Prokop, 1962Akadocrinus knizeki Fatka a Kordule, 1991. Druh Akadocrinus jani se většinou nalézá v podobě dobných, izolovaných tekálních desek. Předpokládaná velikost kompletních jedinců je okolo 10 cm.
 
   Akadocrinus jani Prokop, 1962 (dle Sprinkla, 1973).
 
Rod: Cigara Barrande, 1887 † (Eocrinoidea)
Typový druh: Cigara dusli Barrande, 1887 †
jinecké souvrství - Felbabka
Rod: Cigara Barrande, 1887 †
Typový druh: Cigara dusli Barrande, 1887 †
Druh známý z jineckého souvrství, např. z Felbabky
 
   Cigara dusli Barrande, 1887.
 
Rod: Felbabkacystis Nardin et al., 2017 †
Typový druh: Felbabkacystis luckae Nardin, Lefebvre, Fatka, Nohejlová, Kašička, Šinágl & Szabad, 2017 †
Nově popsaný druh, který známe jineckého souvrství - Felbabka.
 
   Felbabkacystis luckae Nardin, Lefebvre, Fatka, Nohejlová, Kašička, Šinágl & Szabad, 2017.
 
Rod: Lichenoides Barrande, 1846
Typový druh: Lichenoides priscus Barrande, 1846
Tento druh patří mezi nejhojnější zkameněliny v oblasti jineckého středního kambria. Je to slepá vývojová větev eokrinoidů, vyskytuje se pouze na území České republiky. Malá ovoidní téka je pravidelně stavěna ze tří prstenců polygonálních desek vždy stejného tvaru a velikosti. Téka jeví výraznou symetrii podle čísla pět. Mezi deskami téky se vyvinuly tzv. intersuturální póry, umístěné v prohloubených výrazných polích eliptického tvaru. Patnáct štíhlých, biseriálních, od úst se mírně zužujících brachiálií je uspořádáno ve dvou věncích. Ústa leží uprostřed orálního pole. Pozice řitního otvoru není známa. Stonek ani příchytný terč nejsou vyvinuty. Ke stabilizaci na měkkém dně sloužily ztluštělé bazální desky. Typický horizont a lokalita: Střední kambrium, jinecké souvrství, zóna: Paradoxides gracilis, vrch Vinice u Jinců (FATKA, 1982). Dále se u nás vyskytuje druh Lichenoides vadosus Parsley a Prokop, 2004 (buchavské souvrství).
 
   
Rekonstrukce úplného jednince Lichenoides priscus Barrande, 1846 podle G. Ubaghse (dle Fatky, 1982).
 
Rod: Vyscystis Fatka a Kordule, 1990
Typový druh: Vyscystis ubaghsi Fatka a Kordule, 1990
Eokrinoid s nepravidelnou mnohadestičkovou, cylindrickou až kónickou tékou. Orální povrch tvořen z přilehlých desek nesoucích velké epispiry. Ambulakrální systém se skládá z nerozvětvených biseriálních brachiol, pravděpodobně v počtu pět. Tento eokrinoid představuje první výskyt podtřídy Imbricata mimo západní část Severní Ameriky. U nás se vyskytuje ve Vystrkově nedaleko Jinců, střední kambrium (FATKA a KORDULE, 1990).
 
   Vyscystis ubaghsi Fatka a Kordule, 1990
 
Rod: Luhocrinus Prokop a Fatka, 1985
Typový druh: Luhocrinus monicae Prokop a Fatka, 1985
Kalich pohárovitého tvaru je malý. Skládá se z neobvykle se střídajících desek, které jsou uspořádány do pěti prstenců. Vrchol kalichu je mírně vypouklý. Skládá se z malých polygonálních orálních desek. Brachioly jsou připojeny k distálnímu povrchu okraje kalichu. Jsou velmi dlouhé, tenké, nevětvené, biseriální. Pozice a morfologie peristomu a anusu není známa. Stonek se zužuje, jeho bazální část je neznámá (PROKOP a FATKA, 1985). Prokop a Fatka popsali tento druh z naleziště Luh ve Skryjích (odtud název Luhocrinus) a to na základě jediného exempláře. Později byli v nižší části sutí při geologické exkurzi nalezeni ještě dva jedinci tohoto druhu na jednom kameni.
 
   
Luhocrinus monicae Prokop a Fatka, 1985, schematická rekonstrukce celého jedince (dle Fatky, 1985).   
 
 

Ordovičtí eokrionidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Ascocystites Barrande, 1887
Typový druh: Ascocystites drabowensis Barrande, 1887
Kalich velký, prodloužený, tvořený řadou nepravidelně uspořádaných velkých i malých vyvýšených kalichových desek. Mezi kalichovými deskami se nenacházejí epispiry. Dlouhý stonek je dobře vyvinutý. Hladký orální povrch nese centrální ústa, ambulakrální soustavu s 20-30 brachiolami a kosočtverečné orální a adorální desky. Biseriální dlouhé brachioly. Anus neznámý. Střední ordovik (SPRINKLE,1973).
 
Vlevo: Ascocystites cf. drabowensis Barrande, 1887
 
Rod: Cardiocystites Barrande, 1887
Typový druh: Cardiocastites bohemicus Barrande, 1887
Srdcovitý kalich s hladkým povrchem je tvořen tenkými zakulacenými deskami, které obklopují velké tenké centrální desky. Adorální část nese pět volně stojících ambulaker, které nesou řadu brachiol. Dlouhý nosný stonek je připojen ke čtyřem párovým basáliím. Poprvé byl tento druh nalezen v Čechách v Zahořanech, střední ordovik (NARDIN, 2007).
 
   
Cardiocastites bohemicus Barrande, 1887: latexový odlitek kalichu (dle Nardin, 2007).
 
Zdroje/použitá literatura:
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Lilijice
  • https://www.biomach.cz/biologie-zivocichua/ostnokozci
  • https://zkamenely-svet.webnode.cz/
  • https://muzeum.geology.cz/
  • Systematika eokrinoidních ostnokožců /BAKALÁŘSKÁ PRÁCE/ - Martina Nohejlová, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologie a paleontologie, 2011
  • https://avancna.deviantart.com/