Podkmen Asterozoa Von Zittel, 1895

(řec. aster, astron - hvězda, zóon - zvíře)

Zahrnuje tyto třídy: Asteroidea, Ophiuroidea, Somasteroidea, Stenuroidea

Asteroidea De Blainville, 1830 - hvězdice

    Jsou to obecně známí ostnokožci obývající v současnosti všechna světová moře a oceány. Název pochází z řec. aster = hvězda. Je to třída, která v mnoha druzích oživovala dávná moře starších prvohor. Tito ostnokožci jsou v životní poloze, stejně jako hadice, většinou obráceni břišní stranou dolů k podkladu. Souvisí to s jejich způsobem obživy. Potravu získávají aktivním lovem. Většina se živí korály a mořskými houbami; některé loví i větší kořist (plže, mlže nebo jiné ostnokožce). Hvězdice mají obvykle pětiramenné tělo, ale může jich mít až 45. Proti příbuzným hadicím však jejich ramena plynule přecházejí ve vlastní tělo. V ramenech se nacházejí pohlavní orgány a zasahuje do nich i trávicí soustava. Uprostřed těla se nachází tělní terč neboli střed. Na spodní straně tělního terče se nacházejí ústa a dále také vakovitý vychlípitelný žaludek. Hvězdice tedy mohou trávit svou potravu mimotělně. Dýchají žábrami. Na koncích ramen jsou smyslová centra (hmatová, čichová, a také pohárkovité oči vyplněné sklivcem a kryté plochou čočkou jako u obratlovců). Toto vše umožňuje hvězdicím schopnost regenerace. Odtržené rameno je nejen schopno samostatného života, ale stává se, že k němu postupně doroste i nový jedinec. Ambulakrální soustava postupně ztratila svou vyživovací funkci a stala se orgánem pohybu (tzv. panožky).
    V geologické historii se Asteroidea objevují celosvětově ve spodním ordoviku a záhy se stanou skupinou zanačně rozvinutou. Koncem prvohor však řada jejich vývojových linií vymírá. Část se udržela a ve druhohorách zažívají nový vzestup, který trvá prakticky do dneška. V českém starším paleozoiku jsou nálezy úplných ték asteroideí poměrně vzácné a koncentrují se na barrandienský ordovik. Nejstarší hvězdice u nás se vyskytují v konkrecích šáreckého souvrství. Ojediněle se hvězdice objevují i v bohdaleckých břidlicích. V siluru a devonu jsou u nás nálezy hvězdic vzácné. Roku 1989 píše Rudolf Prokop ve své knize Zkamenělý svět, ze které zde i některé poznatky cituji, toto o ordovických hvězdicích: "Všechny tyto nálezy (rozuměj hvězdice) se však teprve nyní zpracovávají a vyhodnocují". O pouhé dvě věty dále píše o silurských a devonských nálezech hvězdic: "Jejich studium je velmi obtížné a je rovněž v začátcích". Zdá se totiž, že studium těchto ostnokožců je skutečně velmi obtížné, neboť za 25 let od těchto slov se toho ve výzkumu paleozoických asteroideí mnoho nezměnilo. Stále zůstává velké množství nálezů hvězdic systematicky nezařazených a nepojmenovaných, takže nesou označení Asteroidea sp
    Z českých nalezišť je velmi zajímavá tzv. Placatá skála v Řeporyjích u Prahy (údolí dalejského potoka). Ta je významná pro nálezy velkého množství ichnofosilií. Za pozornost stojí zejména doupata či stopy po odpočinku mořských hvězdic. Placatá skála náleží kosovskému souvrství svrchního ordoviku a jedná se o chráněnou lokalitu, kde není možný sběr zkamenělin.
Výskyt ordovik - recent.
 
Rod: Siluraster Jaekel, 1903
Typový druh: Siluraster perfectus Jaekel, 1903
Rod hvězdic známý ze šáreckého, letenského a zahořanského souvrství (ordovik).
Až 7 cm velcí zástupci rodu Siluraster, patřící do čeledi Hudsonasteridae Schuchert, 1914 † s dlouhými, štíhlými rameny, jsou známy ze šáreckého souvrství spodního ordoviku, letenského i z prachovců a písčitých břidlic mladšího zahořanského souvrství.
 

Vlevo: Siluraster perfectus Jaekel, 1903 - rekonstrukce, vpravo Siluraster cf. perfectus z naleziště El Kayd Errami, region Rissani, Maroko.
 
 

Somasteroidea Spencer, 1951

 
Rod: Archegonaster Jaekel, 1923 †
Typový druh: Archegonaster pentagonus Spencer, 1951 † 
Druh ostnokožce čeledi Archegonasteridae Spencer, 1951 † jehož pozůstatky jsou známy ze šáreckého souvrství (ordovik).
 
   Archegonaster pentagonus Spencer, 1951
Rod: Archegonaster Jaekel, 1923 †
Typový druh: Archegonaster pentagonus Spencer, 1951 †  
Druh ostnokožce čeledi Archegonasteridae Spencer, 1951 † jehož pozůstatky jsou známy ze šáreckého souvrství.
 
 

Ophiuroidea Gray, 1840 - hadice

(řec. ophis - had) - výskyt ordovik - recent
 
    Starobylá třída Ophiuroidea nebo Ophiuroida - hadice se v geologické historii Země objevuje stejně jako hvězdice již v raném ordoviku. Název je odvozen z řec. ophis = had, oura = ocas. Žijí v nejrůznějších hloubkách, od pobřeží do mnohatisícimetrových hlubin. Jsou velmi pohyblivé. Mají malé terčovité tělo a pět dlouhých tenkých ramen, která mohou být dále větvená, takže občas připomínají podmořský keř. Typickým představitelem takto větvené hadice je Gorgonocephalus sp.
 
 
"Gorgonocephalidae" z Ernst Haeckelova (1904) díla "Kunstformen der Natur". Podivný název, jež by se dal přeložit jako "hlava Gorgony" je odvozen od tzv. Gorgon, což byly v řecké mytologii tři dcery mořského boha Forkýna a jeho manželky a sestry Kétó. Jmenovaly se Sthenó, Euryalé a Medúsa (ta jediná byla smrtelná). Kolem hlavy se jim místo vlasů kroutili hadi. Měly křídla, kovové pěsti, šupinaté tělo. Při pohledu na kteroukoli z nich člověk zkameněl.
Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/Formes_artistiques_de_la_nature
 
Někdy žije více jedinců pohromadě a rameny se mohou proplétat. Trávicí soustava hadic je slepá, mají mimotělní trávení. Jsou dravé. Živí se drobnými živočichy, řasami a také zbytky živočišných těl. Larva se nazývá ofiopluetus, má čtyři páry dlouhých ramen a živí se planktonem. Hadice jsou velmi hojné a žijí ve štěrbinách skal či korálových útesech.
    Jejich nejbližší příbuzní jsou sumýši (Holothuroida) a ježovky (Echinoida) dohromady nazývaní Echinozoa. Spolu s hadicemi tvoří skupinu Cryptosyringia, ve které jsou hadice výjimečné tím, že si zachovaly hvězdicovitý tělní plán typický pro ostnokožce. V tomto jsou velmi podobné hvězdicím (Asteroida), se kterými tvoří skupinu Asterozoa, která však je parafyletická, tedy nepřirozená. Na rozdíl od hvězdic mají hadice v ambulakrálních deskách otvory pro panožky. Tyto panožky však nemají přísavky a tudíž pohybovou funkci. Slouží jako orgán hmatový a dýchací. Pro samotný pohyb jim slouží samotná chapadla. Jejich hadovitý pohyb je umožněn kloubním napojením vápenitých destiček, tvořících kostru. 
    Fosilní zbytky hadic se ve staropaleozoických sedimentech vyskytují po celém světě, často velmi hojně. Jejich hromadné nálezy svědčí o společenském způsobu života, doložitelnému i ze současnosti. Naše geologicky nejstarší hadice jsou, podobně jako hvězdice, známy ze "šáreckých" nebo "rokycanských" konkrecí. Nálezy ordovických hadic u nás nasvědčují, že se jednalo o hrabavé formy. Ty žily tělem mělce zabořeným do bahna a nad dno vysunovaly jen konce ramen. V silurských sedimentech jsou úplnější zbytky hadic ojedinělé. Byly nalezeny především v liteňském souvrství (motolské vrstvy) u Loděnice. Devonské vápence Barrandienu poskytly velmi četné zbytky hadic, které jsou předmětem intenzívního výzkumu.
 
"Ophiuroidea" z Ernst Haeckelova (1904) díla "Kunstformen der Natur"
Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/Formes_artistiques_de_la_nature
 
Rod: Eophiura Jaekel, 1903 
Typový druh: Eophiura bohemica (Schuchert, 1915)
Druh známý ze šáreckého souvrství ordoviku. Jde o robustněji stavěnou hadici s průměrem téky až přes 10 cm (ordovik).
 
   Eophiura bohemica
 
Rod: Hypophiura Jaekel, 1923 †
Typový druh: Hypophiura tentatrix Jaekel, 1923 † 
Druh ostnokožce čeledi Protasteridae Miller, 1889 † jehož pozůstatky jsou známy z dobrotivského souvrství (ordovik).
 
Rod: ?Klaraster
Typový druh: ?Klaraster chuchlensisPetr (1989)
Druh známý z bohdaleckého souvrství, např. z nálezů ve Velké Chuchli, odtud druhové jméno (ordovik).
 
Rod: Klarasterina Petr, 1989
Typový druh: Klarasterina klara Petr, 1989 † 
Druh ostnokožce jehož pozůstatky jsou známy z bohdaleckého souvrství (ordovik).
 
Rod: Palaeura Jaekel, 1903 
Typový druh: Palaeura neglecta Schuchert, 1915
Druh známý ze šáreckého souvrství ordoviku. Má pětiúhelníkovitý jemně šupinatý tělní terč a štíhlá dlouhá ramena. Velikost jedinců obvykle nepřesahuje 5 cm (ordovik).
 
   Palaeura neglecta
 
Rod: Protaster Forbes, 1849 
Typový druh: Protaster (Bohemura) jahni (Jaekel, 1903)
Jednalo se o velký druh hadice, která je pozoruhodná i značným stratigrafickým rozpětím svého výskytu. Objevuje se jak v prachovcích letenského souvrství, tak v prachových břidlicích zahořanského souvrství, jež je mladší minimálně o 3 miliony let. Je nápadná jemně ostnitým tělním terčem a vřetenovitými rameny, která na konci vybíhají v dlouhé, bičovité výběžky. Je známá spíše pod druhovým jménem Bohemura jahni, což je ale synonymum rodu Protaster (ordovik).
 

Vlevo a uprostřed: Protaster (Bohemura) jahni (Jaekel, 1903) - rekonstrukce, vpravo Protaster (Bohemura) jahni (Jaekel, 1903) z naleziště El Kayd Errami, region Rissani, Maroko.
 
Rod: Stenaster Billings, 1857
Typový druh:
Pravděpodobný rod známý z fragmentů (nález centrální destičky aborální stěny téky) koněpruských vápenců pražského souvrství (devon).
 
   Stenaster sp.
 
Rod: Taeniaster Billings, 1858
Typový druh: Taeniaster bohemicus Petr, 1989
Druh hadice objevený v souvrství bohdaleckém (ordovik). Podobné druhy jsou známy i ze Severní Ameriky a jihozápadní Evropy.
 
   Taeniaster sp.
 
Zdroje/použitá literatura:
  • https://cs.wikipedia.org
  • Rudolf Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989