Podkmen Crinozoa Matsumoto, 1929

(řec. krinos - lilie, zóon - zvíře)
Zahrnuje tyto třídy: Crinoidea a Edrioasteroidea 
 
 

Crinoidea Miller, 1821 - lilijice

(řec. krinos-lilie, eidos-tvar, podoba) - výskyt spodní ordovik - recent
 
    Třída Crinoidea je velká, tvarově bohatá větev ostnokožců, která se vyskytuje od svrchního ordoviku do současnosti. V prvohorách tato třída zahrnovala tři gigantické podtřídy: Camerata, Disparida (dříve Inadunata) Flexibilia. Ty měly stovky rodů s více než 2 500 druhy - nové se stále nalézaji. Vrcholu rozvoje dosáhli během karbonu, ale již na počátku permu můžeme zaznamenat nápadný ústup jejich druhového bohatství i početního zastoupení a koncem permu zástupci těchto archaických podtříd mizí ze světových moří. Vlastně až na dvě výjimky. První je druhohorní rod Encrinus, který někteří badatelé zařazují ještě k prvohorním inadunátním, respektive disparidním lilijicím. Druhou výjimkou je recentní rod, považovaný za vyhynulý Guillecrinus. V roce 1982 bylo u ostrova Reunion v Indickém oceánu vyloveno pět exemplářů druhu Guillecrinus reunionensis. Jejich objev byl vědeckou senzací. Téměř všichni paleozoičtí krionidi totiž koncem prvohor vymřeli a krionidi dnešních moří (cca. 700 zatím známých druhů) patří vesměs do "moderní" čtvrté podtřídy Articulata, která se objevuje až začátkem druhohor, v triasu a na tři předešlé podtřídy bezprostředně navazuje.
    Crinoidea je možné označit jako vývojově i stavbou těla specializované ostnokožce s většinou pravidelně utvářenou tékou, rozdělenou na kalich, článkovaná ramena, článkovaný stonek s upevňovacím, kotevním zařízením, v několika případech orgánem plovoucím. Kalich a ramena tvoří dohromady tzv. korunu, někdy tak podobnou jakémusi fantastickému květu, že by laik těžko poznal, že jde o živočicha. Máme malé podezření, že se švýcarský surrealistický fantasy umělec H. R. Giger nechal inspirovat při tvorbě vetřelce, konkrétně jeho vývojovou fází tzv. facehugger, právě kalichem lilijice s chapadly. Není nic neobvyklého, ani ojedinělého, kdy se nějaký scifi tvůrce nechal inspirovat vyhynulou formou. Vzájemný poměr kalicha a ramen je velmi rozmanitý. V kalichu jsou uloženy základní tělesné orgány (ústa, řitní otvor nebo trubice). Ramena byla často bohatě větvená, volně pohyblivá (alespoň jejich vrcholové části). Jejich úkolem bylo zachycovat mikroskopickou potravu. Stonek (vyvinutý u většiny prvohorních lilijic) je více či méně ohebná část téky složená z nízkých, okrouhlých, eliptických, čtverhranných, pětiúhelníkovitých nebo hvězdicovitých článků, uspořádaných v jedné řadě nad sebou. Uprostřed každého článku - kolumnálie, je kruhový nebo hvězdicovitý otvor pro svalový a nervový provazec. U dnešních stopkatých lilijic jsou stonky celkem krátké, okolo 20 cm, ale u vyhynulých druhů se jeho délka měnila od několika málo cm až do téměř 25 m. Totéž platí i pro tloušťku (u mikrolilijic je to pod 1 mm, u gigantických druhů je to až 15 cm).
 
Podtřída Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †
(ordovik - střední perm) 
Nejpočetnější skupina paleozoických lilijic. Kalich je monocyklický i dicyklický, složený z vyššího počtu nepohyblivě spojených desek s hladkými švy. Spodní části ramen bývají pevně srostlé s kalichem. Ramena vždy nesou pinnule. Ústní otvor a ambulakrální rýhy jsou překryty termenem z mnoha pevně spojených destiček. V Barrandienu početně zastoupená skupina, s některými vůdčími druhy.
Významné jsou tyto rody - Scyphocrinites ZENKER, 1833Platycrinites Miller 1821Agariocrinus.
K dalším významným vyhynulým zástupcům této podtřídy (i mimo barrandien) patří především tyto rody
Apodasmocrinus
Calycanthocrinus
Cincinnaticrinus (Heterocrinus)
Columbicrinus
Ectenocrinus
Halysiocrinus
Homocrinus
Isotomocrinus
Myelodactylus (Herpetocrinus)
Ohiocrinus
Paracremacrinus
Ristnacrinus
Synbathocrinus
Triacrinus
Tryssocrinus
Zophocrinus
 
Podtřída Disparida Moore & Laudon, 1943 † = Inadunata Wachsmuth & Springer, 1885 †
Disparida - z latiny. dispar = odlišný, rozdílný
(spodní ordovik - trias, některé zdroje uvádějí pozdní perm)
Primitivní lilijice s asi 2 tisíci druhy. Kalich je z pevně spojených desek, monocyklický i dicyklický, s volnými rameny bezprostředně nad radiálními destičkami. Ústní otvor je zakryt, ambulakrální rýhy zůstávají nezakryté. Ramena mohou i nemusí nést pinnule. Mnohé rody jsou drobné (někdy velmi drobné) a velmi jednoduše stavěné. Většina disparidů je drobná a vyznačuje se jednoduchostí struktury koruny a kalichu. Mnoho rodů má průměrnou výšku téky méně než 2 mm. V Barrandienu je skupina bohatě zastoupena v siluru a devonu. V minulosti byly zahrnuty do polyfyletické podtřídy Inadunata WACHSMUTH et SPRINGER 1885.

Významné jsou především tyto rody
Caleidocrinus Jahn, 1893
Calceocrinus
Cremacrinus
Crinobrachiatus
Senariocrinus
Eucatillocrinus

Huxleyocrinus Donovan, 1985
Iocrinus Hall, 1866
Pisocrinus Rozhnov, 1981
Pygmaeocrinus Bouška 1947
Holycrinus
Crotalocrinites 
Austin, 1842
Pernerocrinus Bouška, 1947
Pachylocrinus by Lane et al. (2001)
Encrinus Andreae, 1764

Podtřída Flexibilia von Zittel, 1895 †
(střední ordovik - svrchní perm)
Méně početná skupina paleozoických lilijic. Mají dicyklické (opakující se ve dvou cyklech) kalichy se třemi infrabazálními deskami, z nichž jedna je větší než dvě zbývající. Brachiální desky jsou začleněny do stěny kalicha. Ústa a ambulakrální rýhy leží na povrchu termenu. Ramena jsou vždy bez pinnul, často jsou svinutá dovnitř nad kalich. U nás se prakticky nevyskytuje, až na ojedinělé nálezy - Ammonicrinus bulbosus sp. n., Koněprusy, Lecanocrinus Hall, 1852Eutaxocrinus capella sp.n. (devon), Taxocrinus sp. (moravský střední devon). Globálně významný je rod TaxocrinusPHILLIPS in MORRIS, 1843.
 

Ordovičtí crinoidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Caleidocrinus Jahn, 1893
Typový druh: Caleidocrinus multiramus (Waagen & Jahn, 1899)
Jedním z nejstarších zástupců podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 † je krinoid Caleidocrinus multiramus z písčitých břidlic letenského souvrství. Má vemi drobný monosykliský kalich, bohatě větvená ramena a dlouhý stonek, složený z mnoha nízkých článků. Nálezy druhu Caleidocrinus multiramus (Waagen & Jahn, 1899) známe pouze z letenského souvrství českého ordoviku.
 
   Caleidocrinus (Huxleyocrinus) turgidulus Ramsbottom 1961.
 
Rod: Encrinites
Typový druh: Encrinites praecursor Waagen & Jahn, 1899 † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy ze zahořanského souvrství.
 
   Encrinites praecursor Waagen & Jahn, 1899
 
Rod: Letenocrinus Prokop & Petr, 1990
Typový druh: Letenocrinus longibrachialis Prokop & Petr, 1990
Druh vyskytující se v letenském souvrství českého ordoviku. Patří sice do třídy Paracrinoidea Regnéll, 1945, jde vlastně o příbuznou třídu Crinoidea. Někteří vědci tento rod řadí k eokrionidům (pralilijice) 
 
Rod: Polycrinus Jaekel, 1918 †
Typový druh: Polycrinus ramulatus Jaekel, 1918 † a Polycrinus kosoviensis Jaekel, 1918 †
Rod, který známe z ordovických usazenin. Druh Polycrinus ramulatus Jaekel, 1918 † konkrétně ze souvrství zahořanského a druh Polycrinus kosoviensis Jaekel, 1918 † ze souvrství králodvorského. 
 
   Polycrinus ramulatus Jaekel, 1918.
 
Rod: Ramseyocrinus Bates, 1968 
Typový druh: Ramseyocrinus primus (Waagen & Jahn, 1899)
Velmi vzácný krionid vyskytující se v šáreckém souvrství českého ordoviku.
 
Rod: Vosekocrinus Jaekel, 1918 † - sporný taxon
Typový druh: Vosekocrinus granulatus Jaekel, 1918 † - sporný taxon
Druh, který známe ze šáreckévo souvrství - lokalita Osek (Vosek), odtud rodový název.
 
   Vosekocrinus granulatus Jaekel, 1918, snadno zaměnitelný rod s výše zmíněným rodem Polycrinus.
 

Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Bohemicocrinus Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †
Typový druh: Bohemicocrinus pulverens Waagen & Jahn in Barrande, 1899 † 
Hned na úvod silurských krinoidů si dáme takovou malou záhadu, která čekala na své rozluštění de fakto 100 let. Jde vlastně o jeden druh, který popsali dva autoři (W.Waagen a J.J.Jahn) nějakým zvláštním nedopatřením, jako druhy dva. Jde konkrétně o druh Bohemicocrinus pulverens Waagen & Jahn in Barrande, 1899 † a druh Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †, což je dnes do jisté míry synonymum druhu prvního. Zatím co první se jevil, jako vcelku běžný druh, tak ten druhý, jako mimořádně vzácný, známý pouze ze dvou kusů nálezů. Ten první, holotyp, je dnes uložen ve sbírkách Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Ten byl nalezen v šedočerných vápencích přídolského souvrství svrchního siluru odkrytých v lomu bývalé cementárny „V Dvorcích" v Praze-Podolí (dnes je zde Plavecký stadion). Druhý exemplář nalezl student Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity L. Zedník na jaře 1999 na stejné lokalitě (tj. „V Dvorcích") odkud pochází i vídeňský holotyp, objevený J. Barrandem (respektive jeho skalníky), před 150 lety. Ten jej také původně věnoval paleontologickému oddělení Národního muzea. Přední odborník na krinoidy Rudolf. J. Prokop před pár desetiletími pojal podezření, které mu již dlouho vrtalo hlavou a to, rod, potažmo druh Vletavicrinus neexistuje a jméno je synonymem pro celkem běžnou lilijici přídolského souvrství: Bohemicocrinus pulverens Waagen et Jahn, 1899. Jak to tedy dnes je? Jaké je rozuzlení? Když má tento krinoid zachován kalich i s připojenými rameny („in situ"), je to unikátní Vletavicrinus haueri, když najdeme jen kalich, jeho části, případně pouze izolované (ale zcela typické) kališní desky, jde o Bohemicocrinus pulverens Waagen et Jahn, 1899, druh, jehož kosterní zbytky se vyskytují prakticky na všech výchozech a odkryvech přídolského souvrství v Barrandienu a jsou známy i z nejvyššího siluru mimočeského.
    Jedná se o druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z požárského souvrství. Vědecká synonyma jsou Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899 a Bohemicrinus pulverens (vzniklé chybou ve jménu).
 

Vlevo Bohemicocrinus pulverens Waagen & Jahn in Barrande, 1899, zcela vpravo Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899.
 
Rod: Carolicrinus Waagen et Jahn, 1899
Typový druh: Carolicrinus barrandei Waagen et Jahn, 1899 
Druh známý ze svrchních silurských vrstev českého Barrandienu. Je velmi podobný lilijici rodu Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833, "patří však výhradně do období svrchního siluru" a má na rozdíl od zmíněného druhu dvouřadá - biserální ramena. Není vyloučeno, že při tak malé četnosti nálezů tohoto rodu nejde pouze o vývojovou patologickou abnormalitu zmíněného, nepoměrně častějšího duhu lilijice.
 
   Carolicrinus barrandei Waagen et Jahn, 1899.
 
Rod: Crotalocrinites Austin, 1842
Typový druh: Crotalocrinites rugosus (Miller, 1821)
Druh známý z kopaninského souvrství svrchního siluru - lomy Amerika, Mořina. Rod Crotalocrinites Austin, 1842 † - stavba kalichu připomíná např. rod Gissocrinus Angelin, 1878 †. Dichotomicky se větvící ramena se široce spojují do plochých zavinutých lupenů. Je to kosmopolitní rod - Severní Amerika, Austrálie a Evropa. Příbuzné rody jsou silurský Syndetocrinus Kirk, 1933 † (níže) a spodnodevonský Pernerocrinus Bouška, 1947 † (níže). První, tedy Syndetocrinus, tvoří přechodní článek mezi Gissocrinus a Crotalocrinus.
 


Crotalocrinites rugosus
(Miller, 1821) - kalich lilijice, kopaninské souv., Lomy Amerika u Karlštejna.
 
Rod: Dendrocrinus Hall 1852 †
Typový druh: Dendrocrinus sp. n. 
Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z kopaninského souvrství (Kosov a Koledník).
 
   Dendrocrinus
 
Rod: Gissocrinus Angelin, 1878
Typový druh: Gissocrinus involutus Bouška, 1944
Druh známý ze svrchních silurských vrstev kopaninského souvrství.
 

Gissocrinus involutus Bouška, 1944 - kopaninské souvrství, Lomy Amerika u Karlštejna.
 
Rod: Lampterocrinus Roemer, 1860 †
Typový druh: Lampterocrinus astroferus sp. n
Nalézá se vzácně v kopaninském souvrství, horizont s trilobitem Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) † např. lom Kosov nebo Koledník.
 
   Lampterocrinus astroferus sp. n.
 
Rod: Lecanocrinus Hall 1852 †
Typový druh: Lecanocrinus facietatus (Angelin, 1878) † 
Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy jak ze silurského kopaninského souvrství (Kosov a Koledník), tak z devonského lochkovské souvrství (cf.) (kotýské vápence (cf.)). Druhy Lecanocrinus sp. a Lecanocrinus soyei OEHLERT, 1882 † ze souv. pražského a druh Lecanocrinus hanusi sp. n. ze zlíchovského s.
 
   Lecanocrinus hanusi
 
Rod: Parapisocrinus Mu, 1954 †
Typový druh: Parapisocrinus yassensis (Ethridge, 1904) † a Parapisocrinus ollula (Angelin, 1878) † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z kopaninského souvrství (Kosov a Koledník). Ze stejného souvrství jsou známy i fragmenty poddruhu Parapisocrinus ollula ollula (Angelin, 1878) †. Z o něco mladších vrstev požárského souvrství je to poddruh Parapisocrinus ollula grandis (Bouška, 1956) †, jehož nálezy jsou známy i z devonských kotýských a radotínských vápenců (lochkov). Z lochkovských vápenců z lokality Řeporyje jsou známy, mimo jiné nálezy kalíšků rodu Ollulocrinus quinquelobus (Bather, 1893), což je dnes synonymum pro druh Parapisocrinus quinquelobus (Bather, 1893) †.

Rod Parapisocrinus Mu, 1954 † - silur, devon. Má charakteristický kruhový bazální věnec s články skoro srůstajícími v jednotnou kruhovou destičku. U nás je známo celkem 8 druhů. Jedním z hojnějších je výše zmíněný Parapisocrinus (Ollulocrinus) quinquelobus (Bather, 1893) † z vyššího siluru.

   
Parapisocrinus (Ollulocrinus) quinquelobus (Bather, 1893) † z Řeporyj - lochkovské vápence.
   Parapisocrinus sp. - idealizovaná rekonstrukce.
 
Rod: Pepitaxocrinus Prokop & Petr 1989
Typový druh: Pepitaxocrinus svobodai
Druh známý z kopaninského souvrství svrchního siluru.
 

Pepitaxocrinus svobodai - kopaninské souvrství, Lomy Amerika u Karlštejna.
 
Rod: Pisocrinus (Granulosocrinus) Rozhnov, 1981
Typový druh: Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956
Druh patřící do podčeleďi Inadunata, podobně jako  Caleidocrinus multiramus (Waagen & Jahn, 1899) z letenského souvrství českého ordoviku. Velikost pohárkovitých kalíšků těchto lilijic obvykle nepřesahuje 1 cm. Tyto mladší rody a druhy mají méně větvená ramena, která jsou spíše protáhlými složenými články. Tento rod je známý ze siluru i devonu nejen českého, ale je rozšířen globálně. Výskyt silurských zástupců tohoto rodu známe např. z Loděnic u Berouna.
Samotný rod Pisocrinus de Koninck, 1858 - silur, devon. Jde vesměs o drobné formy s pohárkovitým nebo kulovitým kalichem. Bazální kruh trojboký, z nestejně velkých destiček. Ramena nevětvená, bez pinulí. Je to kosmopolitní rod, jenom z Čech známe 11 druhů. Hojný je baňatý P. kosovensis Bouška 1956 a jehlancovitý P. ubaghsi Bouška, 1956.
 
druh: Pisocrinus crassiortabelaris Bouška, 1956 † - dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence)
druh: Pisocrinus kolihai Bouška, 1956 † - zlíchovské souvrství (korálový obzor)
druh: Pisocrinus kosovensis Bouška, 1956 † - kopaninské souvrství
druh: Pisocrinus morinensis Bouška, 1956 † - kopaninské souvrství
druh: Pisocrinus pilula de Koninck, 1858 † - kopaninské souvrství a motolské souvrství
druh: Pisocrinus tenuis Bouška, 1956 † - požárské souvrství
druh: Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956 † - lochkovské souvrství (kotýské vápence, radotínské vápence) a požárské souvrství
druh: Pisocrinus yakovlevi Bouška, 1956 † - chotečské souvrství (acanthopygové vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (?) (suchomastské vápence (?)
 

Vlevo - Pisocrinus (rekonstrukce), vpravo Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956,
pohárkový kalíšek - svrchní silur, přídolské souvrství, Praha-Řeporyje.
Vlevo - Pisocrinus sp. (rekonstrukce), následuje nález a rek. Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956, pohárkový kalíšek - svrchní silur, požárské souvrství, Praha-Řeporyje, zcela vpravo Pisocrinus pilula opět z přídolských vrstev - Mořina.
 
Rod: Pycnosaccus Angelin. 1878 
Typový druh: Pycnosaccus bucephalus (Bather, 1890) †
Poddruh: Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943 
Druh známý z kopaninského souvrství svrchního siluru.
 
 
Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943
- kopaninské souvrství, Lomy Amerika u Karlštejna.
 
Rod: Scyphocrinites ZENKER, 1833
Typový druh: Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833
Typická lilijice svrvchního siluru. Jde o nejznámějšího a zároveň nejhojnějšího crinoida českého i světového staršího paleozoika. Má charakteristický, až 15 cm kalich. Je význačným představitelem podtřídy Camerata, tedy lilijic s pevným pohárkovitým nebo polokulovitým kalichem, vzniklým srůstem vlastních kališních desek a spodních částí ramen. Pohyblivé byly jen koncové partie ramen. Ty však byly poměrně dlouhé. Mají velký stratigrafický význam - jeho druhy se vyskytují pouze v nejvyšším siluru a nejspodnějším devonu. Jsou tedy spolehlivým indikátorem hranice mezi oběma útvary. Na mnoha místech tvoří až několik metrů mocné plochy vápenců. Velmi zajímavé a ojedinělé je kotevní zařízení scyfokrinitů. Byl to velký kulovitý plovák o průměru až 18 cm, se stěnami složenými z drobných polygonálních destiček, uvnitř dělený do několika vzdušných či plynných komor, tzv. lobolit - Scyphocrinites excavatus.  
 
      Lobolit lilijice Scyphocrinites elegans - pojmenovaný Scyphocrinites excavatus.
 
    Tento plovák umožňoval scyfokrinitům se volně vznášet a unášet mořskými proudy. Po naplnění vodou posloužil jako kotva. Nepatrně to připomíná principy pohybu hlavonožců, pouze je starý 410 milionů let. Tímto principem pohybu lze také vysvětlit neobyčejně rychlé rozšíření scyfokrinitů ve svrchnosilurských mořích. Nálezy jsou známy po celém světě, snad kromě Austrálie. Jedním z nejvýznamnějších nalezišť tohoto crinoida u nás je dnes přísně chráněná lokalita Budňanská skála na Karlštejně. Dalším významným nalezištěm, které proslulo především nálezy plováků - lobolitů těchto lilijic je tzv. lobolitová stráň v Dalejsko-Prokopském údolí v Praze. Části stonků i lobolitů lze nalézt také v Železných horách (Vápenný Podol). V Maroku, poblíž města Erfoud se v současnosti nachází snad největší komerční naleziště těchto lilijic na světě. Některé vrstvy obsahují velké množství nahloučenin těchto lilijic. Koncentrace těchto crinoidů je občas tak velká, že kamenné desky až 2 m velké jsou jimi doslova přeplněny. Ovšem stejně, jako u jiných marockých fosílií, i zde dochází k častému falšování, pro zvýšení prodejní ceny zkameněliny.
 

Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833. Vlevo rekonstrukce kalichu, 
vpravo kalich, velikost 110 mm, Erfoud Hamerlechded, Maroko
 
Rod: Syndetocrinus Kirk, 1933 †
Typový druh: Syndetocrinus dartae Kirk, 1933 †
Druh, který známe z kopaninského souvrství - Mořina.
 
   Syndetocrinus dartae Kirk, 1933, dříve S. bohemicus Bouška, 1946.
 
 

Devonští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

 
Rod: Acanthocrinus Roemer 1850 †
Typový druh: Acanthocrinus sp.
Nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň?, Císařský lom.
 
   Příbuzný druh Acanthocrinus rex.
 
Rod: Ammonicrinus Springer, 1926 † 
Typový druh: Ammonicrinus bulbosus sp. n.
Velmi ojediněle se fragmenty tohoto bizarního krinoida řádu Sagenocrinida Springer, 1913 † a čeledi Calycocrinidae Moore & Strimple, 1973 † nalezly ve výplaších loděnických vápenců v Červeném lomu v Praze - Klukovicích. Kolumnálie se nalezly také v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
   
Nahoře rkonstrukce druhu Ammonicrinus wanneri z jižní Francie a Španělska, dole článek páteře - "kolumnálie" druhu bulbosus z loděnických vápenců.
 
Rod: Arachnocrinus Meek and Worthen 1866 †
Typový druh: Arachnocrinus sp.
Nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
   Arachnocrinus ignotus n.sp. z Michiganu, USA.
 
Rod: Arthroacantha Williams, 1883 †
Typový druh: Arthroacantha vega Prokop, 1982 †
Známý krinoid ze zlíchovského souvrství (korálový obzor), pozůzatatky kolumnálií jsou známy i z pražského souvrství (Koněprusy).
 
   Arthroacantha vega
Kresba Jan Sovák pod vedením paleontologů Vojtěcha Turka, Radvana Horného a Rudolfa Prokopa; převzato z knihy: Turek V., Horný R., Prokop R. (2003): Ztracená moře uprostřed Evropy.- Academia, 193 str., Praha
 
Rod: Asperocrinus Stukalina 1975 †
Typový druh: Asperocrinus div. sp. 
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Aulnocrinus Le Menn, 1970 †
Typový druh: Aulnocrinus sp.
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Baficrinus Prokop & Nohejlová, 2015 †
Typový druh: Baficrinus vigilis Prokop & Nohejlová, 2015 †
Kalíšky těchto krinoidů byly detekovány v dalejsko-třebotovském souvrství, např. v Praze Holyni (V rokli) nebo v Hlubočepích (U jezírka). Jejich průměrná velikost se pohybuje od 2 - 4 cm.
 
   Baficrinus vigilis gen. et sp. nov.
 
Rod: Beyrichocrinus Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †
Typový druh: Beyrichocrinus humilis Waagen & Jahn, 1899 † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence).
 
   Beyrichocrinus humilis Waagen & Jahn, 1899
 
Rod: Bouskacrinus Prokop, 2011 †
Typový druh: Bouskacrinus solus Prokop, 2011 †
Nálezy známé z pražského souvrství (koněpruské vápence).
 

Hlavice Bouskacrinus solus Prokop, 2011 - idealizovaná kresba holotypu ze Zlatého koně u Koněprus.
 
Rod: Brutopisocrinus Prokop and Petr 1989
Typový druh: Brutopisocrinus bohemicus (Bouška, 1956)
Druh známý z lochkovského souvrství spodního devonu.
 
 
Brutopisocrinus bohemicus (Bouška, 1956) - lochkovské souvrství, Praha-Řeporyje.
 
Rod: Camptocrinus Wachsmuth and Springer 1897 †
Typový druh: ?Camptocrinus sp. (gen. n. ?)
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
   Příbuzný druh Camptocrinus multicirrus.
 
Rod: Carpocrinus Müller, 1840 †
Typový druh: Carpocrinus chlupaci Prokop, 2011 †
Nálezy známé z pražského souvrství (koněpruské vápence).
 

Carpocrinus chlupaci Prokop, 2011 - idealizovaná kresba holotypu ze Zlatého koně u Koněprus.
 
Rod: Crotalocrinites Austin, 1842 †
Typový druh: Crotalocrinites sp.
Rod krinoida jehož pozůstatky jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Ctenocrinus Bronn, 1840 †
Typový druh: Ctenocrinus sp. n.
Rod krinoida jehož pozůstatky jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
   Ctenocrinus sp. - ukotvení ramen.               Ctenocrinus rhenanus
 
Rod: Cyclocaudex Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Cyclocaudex sp.
Rod nalezený v ordovickém králodvorském souvrství? (biolib.cz) a kolumnálie se nalezly také v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
Rod: Cyclocharax Moore and Jeffords 1968 †
Typový druh: Cyclocharax sp. n.
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Decacrinus Yeltysheva, 1957 †
Typový druh: Decacrinus bohemicus sp. n. Prokop et Petr, 1999
Kolumnálie nalezeny Prokopem v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
Rod: Diamenocrinus Oehlert 1892 †
Typový druh: Diamenocrinus cf. primaevus LeMenn, 1985
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
      
Vlevo: Dva segmenty stonku devonského rodu Diamenocrinus. Vpravo idealizovaná rekonstrukce druhu: Kresba Jan Sovák pod vedením paleontologů Vojtěcha Turka, Radvana Horného a Rudolfa Prokopa; převzato z knihy: Turek V., Horný R., Prokop R. (2003): Ztracená moře uprostřed Evropy.- Academia, 193 str., Praha
 
Rod: Edriocrinus Hall, 1858 †
Typový druh: Edriocrinus ata Prokop, 1976 †
Druh, který se vyskytuje v pražském souvrství (dvorecko-prokopské vápence, koněpruské vápence - E. aff. ata). Z Barrandienu známe ještě druh Edriocrinus tara Prokop, 1976 † a to z nálezů z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence).
 
Rod: Elicrinus Prokop, 1973 † 
Typový druh: Elicrinus procerus Prokop, 1973 † 
Vyskytuje se v pražském souvrství (loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence) a druh Elicrinus ornatus Prokop, 1973 † v souvrství zlíchovském (korálový obzor).
 

Tékální destička druhu Elicrinus procerus Prokop, 1973 z loděnických vápenců.
 
Rod: Encrinites ?
Typový druh: Entrochus bulbosus Waagen & Jahn, 1899 †, Entrochus nodulosus Waagen & Jahn, 1899 †, Encrinites robustissimus Waagen & Jahn, 1899 † = Entrochus robustissimus (Waagen & Jahn, 1899) - synonymum, Encrinites turgidus Waagen & Jahn, 1899 † = Entrochus turgidus (Waagen & Jahn, 1899) - synonymum.
Všechny čtyři obtížně zařaditelné druhy uvádí R. J. Prokop (1999) z nálezů kolumnálií, pravděpodobně z výplachů z pražského souvrství (koněpruské vápence). Je to sporný taxon. Rod Encrinites je popsán Barrandem z ordovického zahořanského souvrství, v siluru nálezy zatím nejsou známé.
 
Rod: Eohalysiocrinus Prokop, 1970 †
Rod krinoida podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †, který je jenom z Barrandienu zastoupen poměrně velkým množstvím druhů (6 druhů).
Druh Eohalysiocrinus convexus Prokop, 1970 † známe ze zlíchovského souvrství (korálový obzor)
Druh Eohalysiocrinus latus Prokop, 1970 † známe také ze zlíchovského souvrství (korálový obzor)
Druh Eohalysiocrinus cylindricus Prokop, 1970 † známe z pražského souvrství (dvorecko-prokopské vápence)
Druh Eohalysiocrinus reticulatus Prokop, 1970 † známe opět z pražského souvrství (dvorecko-prokopské vápence)
Druh Eohalysiocrinus holynensis Prokop, 1970 † známe z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence)
Druh Eohalysiocrinus tuberosus Prokop, 1970 † je znám z nálezů z pražského souvrství (loděnické vápence, řeporyjské vápence)
 
   Část kalicha druhu Eohalysiocrinus tuberosus Prokop, 1970 z loděnických vápenců.
 
Rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Eucalyptocrinites inexplicatus (Waagen & Jahn, 1899) † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence). Druh Eucalyptocrinites veles sp. n. byl nalezen v silurských vrstvách kopaninského souvrství (lomy Amerika). Rod Eucalyptocrinita byl také nalezen v macošském souvrství (čelechovické vápence).
 
   
Eucalyptocrinites crassus - vlevo, Eucalyptocrinites rosaceus - vpravo.
 
Rod: Eurax Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Eurax sp. n.
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
Rod: Floripila MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Floripila formosa sp. n. 
Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov).
 
   Floripila formosa Prokop & Slámová, 2012 †.
 
Rod: Flucticharax Moore and Jeffords 1968 †
Typový druh: Flucticharax sp.
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
Rod: Follicrinus Schmidt, 1934 †
Typový druh: Follicrinus astacus Prokop, 2012 † 
Druh krinoida jež byl nalezen v chotečském souvrství v Hlubočepích.
 
   Follicrinus parvestellatus Schmidt 1941 z německého spodního devonu.
 
Rod: Gasterocoma Goldfuss 1839 †
Typový druh: Gasterocoma sp.
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 

Příbuzný druh Gasterocoma antiqua.
 
Rod: Gemmacrinus Prokop & Petr, 1989 †
Typový druh: Gemmacrinus perplexus Prokop & Petr, 1989 †
Poměrně rozšířený velmi drobný a nenápadný krinoid na celý barrandienský devon - chotečské souvrství, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), pražské souvrství (koněpruské vápence, loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence), zlíchovské souvrství (korálový obzor).
 

Gemmacrinus perplexus Prokop & Petr, 1989 - části kalíšků z loděnických vápenců.
 
Rod: Gennaeocrinus Wachsmuth and Springer 1881 †
Typový druh: Gennaeocrinus sp. n.
Rod krinoida jehož pozůstatky (tékální destičky) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Glyphidocrinus Dubatolova, 1971 †
Typový druh: Glyphidocrinus sp. n.
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
   
Glyphidocrinus sp. ze Svatokřížských hor a britského devonu - Baggy Point, Famennian. 
 
Rod: Goniocion Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Goniocion sp. n.
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Hapalocrinus Jaekel 1895 †
Typový druh: Hapalocrinus sp.
Druhově nezařazený rod krinoida podtřídy Camerata Wachsmuth and Springer 1885 †, jehož pozůstatky byly nalezeny v pražském souvrství (koněpruské vápence).
 
Rod: Hexacrinites Austin, 1843
Typový druh: Hexacrinites rigel Prokop 1982
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského (dvorecko-prokopské vápence) a zlíchovské souvrství (korálový obzor). Kromě tohoto druhu rozeznáváme ještě druh Hexacrinites antares Prokop, 1982 † známý jednak ze stejných souvrství jako rigel, navíc nyl zastižen v pražském souvrství (koněpruské vápence) a druh Hexacrinites ariel Prokop, 1982 † ze souvrství lochkovského (cf.) (kotýské vápence (cf.)) a zlíchovského souvrství (korálový obzor). Nálezy tohoto rodu byly zaznamenány i mimo oblast Barrandienu a to v Čelechovicích na Hané (givet).
 

Hexacrinites rigel Prokop 1982 - zlíchovské souvrství, Praha-Zlíchov, lom U kapličky.
 
Rod: Holynocrinus Bouška, 1948 †
Typový druh: Holynocrinus moorei Bouška, 1948 †
Známý z nálezů v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence), např. Praha Holyně. Ze stejných vápenců, stejného souvrství byl identifikován Bouškou ještě typový druh Holynocrinus spinifer Bouška, 1948 †.
 
   Holynocrinus moorei Bouška, 1948.
 
Rod: Icthyocrinus Conrad, 1842 †
Typový druh: Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) †  
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence). Ze stejných vápenců je nám ještě znám druh Icthyocrinus globulus (Prokop, 1975) †.
 
   
Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) vlevo a uprostřed, Icthyocrinus gotlandicus Wachsmuth et Springer, 1879 z významného devonského naleziště na Švédském ostrově Gotland.
 
Rod: Kerrycrinus
Typový druh: Kerrycrinus gen. n
Výskyt potvrzen z pražského souvrství (koněpruské vápence) a lochkovského s. Druh Kerrycrinus gratiosus PROKOP (del. by R. PROKOP) je doložen z nálezů v suchomastských vápencích.
 
Rod: Kuzbassocrinus Yeltysheva 1957 †
Typový druh: Kuzbassocrinus cf. bystrowi (Yeltyschewa, 1957) †
Druh krinoida podtřídy Inadunata Wachsmuth et Springer, 1897 †, jež byl nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
   
Kuzbassocrinus cf. bystrowi (Yeltyschewa, 1957) † z práce Rudolfa J. Prokopa a Václava Petra z roku 1996.
 
Rod: Mediocrinus STUKALINA, 1965 †
Typový druh: Mediocrinus stukalinae sp. n. 
Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov).
 
   Mediocrinus stukalinae Prokop & Slámová, 2012.
 
Rod: Megistocrinus Owen and Shumard 1852 †
Typový druh: Megistocrinus sp.
Druh krinoida podtřídy Camerata Wachsmuth and Springer 1885 †, jež byl nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
   Příbuzný druh Megistocrinus rugosus z Indiany v USA.
 
Rod: Minicrinus Prokop, 1970 †
Typový druh: Minicrinus inflatus Prokop, 1970 † a Minicrinus oblongus Prokop, 1970 †
Dva druhy krinoida rodu Minicrinus Prokop, 1970 †, oba známe z nálezů dalejsko-třebotovskéh souvrství (třebotovské vápence).
 
Rod: Myelodactylus Hall, 1852 † 
Typový druh: Myelodactylus spatulatus LeMenn, 1987 †
Vzácně se fragmentálně vyskytuje v lochkovském souvrství (kotýské vápence) a druh Myelodactylus sp. n. v souvrství pražském (loděnické vápence) - Červený lom, Praha - Klukovice.
 
   Myelodactylus sp. n. z loděnických vápenců.
 
Rod: Oehlerticrinus Le Menn 1975 †
Typový druh: Oehlerticrinus cf. sculptus Le Menn, 1975 †
Druh krinoida jehož pozůstatky (tékální destičky) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Pandocrinus Stukalina, 1965 †
Typový druh: Pandocrinus stoloniferus (Hall, 1859) †
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
Rod: Parapisocrinus Mu, 1954 †
Typový druh: Parapisocrinus hlubocepensis (Bouška, 1956) † a Parapisocrinus ollula (Angelin, 1878) † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy ze zlíchovské souvrství (korálový obzor). Druh Parapisocrinus ollula (Angelin, 1878) † má dva známé devonské poddruhy a to Parapisocrinus ollula elegans (Bouška, 1956) † - dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence), pražské souvrství (koněpruské vápence) a poddruh Parapisocrinus ollula grandis (Bouška, 1956) † - lochkovské souvrství (kotýské vápence, radotínské vápence). Je to rod, který se vyskytuje i v českém siluru - viz. výše.
 
Rod: Parisocrinus Wachsmuth & Springer, 1880 †
Typový druh: Parisocrinus sp. n.
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
Rod: Pentacauliscus Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Pentacauliscus stellatus sp. n.
Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov) a koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
   Pentacauliscus stellatus Prokop & Slámová, 2012.
 
Rod: Pentamerostela Moore & Jeffords 1968 †
Typový druh: Pentamerostela sp.
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
Rod: Pernerocrinus Bouška, 1947
Typový druh: Pernerocrinus paradoxus Bouška 1947
Pernerocrinus Bouška, 1947 † - rod, potažmo druh byl popsán z koněpruských vápenců spodního devonu. Spojená ramena tvoří útvar připomínající deštník. Kalich se stonkem hypertrofhuje v neforemnou hmotu, jež spodinou přisedá ke skalnímu dnu. Je charakteristický pro velké rozměry - vývojový gigantismus. Rod, který je příkladem extrémního přizpůsobení k životu v příbojových oblastech. Tyto lilijice přisedaly nejčastěji k podkladu přímo bází kalicha nebo krátkým, výše zmíněným masivním stonkem, až 20 cm širokým. Kromě nálezů z Koněprus je znám i z Uralu, střední a jihovýchodní Asie a Austrálie. Nálezy jsou vázány pouze na spodní devon. Rod je pojmenován po významném českém Profesoru paleontologie na Karlově univerzitě v Praze Jaroslavu Pernerovi.
 

Vlevo a uprostřed - Pernerocrinus (rekonstrukce), vpravo - Pernerocrinus paradoxus Bouška 1947
- kalich s částí střechy a kořenovitými výrůstky na bázi. Koněpruské vápence spodního devonu, Koněprusy.
 
Rod: Perunocrinus Prokop, 1986 †
Typový druh: Perunocrinus brachialis Prokop, 1986 † a Perunocrinus spinosus Prokop, 1986 †
Druhy krinoidů pojmenované podle slovanského boha hromu a blesku Peruna nalezené v Barrandienském devonu. Toto pojmenování má svůj význam neboť jde o krinoidy masívního vzrůstu, uchycené mohutným stonkem k matrixu, tedy korálovému útesu, kteří sváděli svůj každodenní souboj s velmi prudkým příbojem. Perunocrinus brachialis Prokop, 1986 † v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň a druh Perunocrinus spinosus Prokop, 1986 † ve zlíchovském souvrství (korálový obzor).
 
Rod: Platycrinites Miller, 1821 †
Typový druh: Platycrinidae gen. et sp. n.
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
   Příbuzný druh Platycrinites regalis (Hall).
 
Rod: Pterinocrinus Goldring, 1923 †
Typový druh: Pterinocrinus cf. salviensis LeMenn, 1976 †
Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
Rod: Pygmaeocrinus Bouška 1947
Typový druh: Pygmaeocrinus kettneri Bouška 1947
V devonských vápencích Barrandienu je místy velmi hojně zastoupen rod Pygmaeocrinus Bouška 1947. Jsou to jedny z nejmenších staropaleozoických lilijic. Mají monocyklické, dokonale pravidelně stavěné kalíšky, zvoncovitého tvaru, v obryse hvězdičkovité. Jejich velikost je opravdu miniaturní, 1 - 2 mm. Zajímavá byla jejich ramena, krátká, složená ze dvou článků (brachiláií). První články jsou čtvercovité a ponořené do výřezů radiálních desek kalicha. Druhé, na ně navazující brachiálie jsou podstatně větší a mají protáhle kosočtverečný tvar. Za života krinoida se dokázaly sevřít a tak vytvořily nad ústím kalicha zaoblenou pyramidu, která jej zcela uzavřela (obr. níže vlevo). Druhové označení kettneri tento crinoid získal podle významného českého geologa, pedagoga a  paleontologa Radima Kettnera. Vyznívá sice komicky, že po tak významném geologovi je pojmenován snad nejmenší druh lilijice, ale abychom byli spravedliví, není to jediný prvohorní živočich, nesoucí příjmení Kettner. Krom toho, že na Praze 13 po něm po něm nese jméno ulice, je po něm pojmenován především význačný devonský odontopleuridní trilobit, který nese rodové jméno Kettneraspis.
 

Vlevo - rekonstrukce kalicha (nahoře) a koruny (dole) miniaturní lilijice Pygmaeocrinus Bouška 1947,
vpravo - Pygmaeocrinus kettneri Bouška 1947, Praha-Klukovice.
 
Rozeznáváme tyto druhy: 
Pygmaeocrinus campanulatus Prokop & Petr, 1997 † - pražské souvrství (loděnické vápence, slivenecké vápence, dvorecko-prokopské vápence)
Pygmaeocrinus catharinae Prokop & Petr, 1997 † - chotečské souvrství (chotečské vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence)
Pygmaeocrinus decoratus Prokop & Petr, 1997 † - chotečské souvrství (chotečské vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence)
Pygmaeocrinus fabulosus Prokop & Petr, 1997 † - zlíchovské souvrství (korálový obzor)
Pygmaeocrinus fallax Prokop & Petr, 1997 † - pražské souvrství (loděnické vápence, slivenecké vápence, dvorecko-prokopské vápence)
Pygmaeocrinus kettneri Bouška, 1947 † - pražské souvrství (loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence); typová lokalita Praha Klukovice, Červený lom; Praha Hlubočepy (Prokopské údolí); Praha Řeporyje, lom U kantýny, Praha Smíchov, Na Konvářce a Dívčí hrady.
Pygmaeocrinus notabilis Prokop & Petr, 1997 † - pražské souvrství (koněpruské vápence)
Pygmaeocrinus rotundus Prokop & Petr, 1997 † - lochkovské souvrství (kotýské vápence); typová lokalita Praha Řeporyje, Černá skála; Bubovice; Loděnice, Na Branžovech (Záloženský lom), Trněný Újezd (Čížovec).
 
Rod: Ramacrinus Prokop, 1969 †
Typový druh: Ramacrinus robustus? sp. n., Theloreus? sp.  
Nalezeny špatně zachovalé hlavice nejistého rodu podtřídy Inadunata Wachsmuth et Springer, 1897 †. Druh krinoida jehož pozůstatky jsou spíše dle neprůkazných nálezů předpokládány z pražského souvrství (koněpruské vápence). Typový druh Ramacrinus multiformis Prokop, 1969 † je nám znám z nálezů ze zlíchovského souvrství (korálový obzor) a druh Ramacrinus brevis Le Menn & Prokop, 1980 † je rozšířen v těchto souvrstvích: dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), zlíchovské souvrství (korálový obzor).
 
Rod: Salairocrinus DUBATOLOVA, 1971 †
Typový druh: Salairocrinus apertus sp. n. 
Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov).
 
   Salairocrinus apertus Prokop & Slámová, 2012.
 
Rod: Spyridiocrinus Oehlert, 1889 †
Typový druh: Spyridiocrinus ubaghsi Prokop, 1986 † 
Druh krinoida, který je známý i pod synonymem Lahuseniocrinus Chernyshev, 1893, jehož výskyt je prokázán v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.
 
Rod: Synchirocrinus Jaekel, 1918 †
Typový druh: Synchirocrinus hanusi Prokop, 1970 † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (cf.) (koněpruské vápence (cf.)) a zlíchovského souvrství (korálový obzor). Z českého devonu známe ještě druh Synchirocrinus pragensis Prokop, 1970 † ze zlíchovského souvrství (korálový obzor) a ze siluru druh Synchirocrinus plasi Prokop, 1970 † z kopaninského souvrství.
 

Synchirocrinus Jaekel, 1918 - hlavice s chapadly různých druhů z nálezů v Kansasu ve Spojených státech.- Synchirocrinus bifurcatus (Springer), Synchirocrinus tucanus (Bather) a Synchirocrinus? halli (Ringuenberg) .
 
Rod: TaxocrinusPHILLIPS in MORRIS, 1843
Typový druh: Taxocrinus sp.
Extrémě vzácný rod, známý z ojedinělých nálezů z Čelechovic na Hané (Růžičkův lom) středního devonu - nejspodnější givet. Bohužel, pro vzácnost nálezů (téměř kompletní koruna se stonkem "in situ" je uložena ve sbírkách Pavla Lukeše), jej nelze přiřadit ke konkrétnímu druhu taxokrinidní lilijice. Podobné nálezy jsou známy z Polska (Gluchowski, 1993), ty jsou ale mladší a nezdají se být příliš podobné tomu moravskému. V České republice moravský druh Taxocrinus sp. představuje pouze druhý dosud známý příklad taxokrinidního krinoida pocházející z devonu. První z nich patří k druhu Eutaxocrinus capella Prokop et Petr, 1987, který je znám ze starších hornin českého spodního devonu, Zlichovian (spodní Emsian). Oba druhy jsou bohužel popsány každý pouze na jednom nalezeném vzorku.
 

Vlevo: Taxocrinus tuberculatus, PHILLIPS in MORRIS, uprostřed: Taxocrinus intermedius Wachsmuth et Springer, 1879, vpravo: Taxocrinus sp. U těchto rekonstrukcí se sice jedná o jiné druhy, ale slouží jen orientačně, pro vizuální představu krinoidů tohoto rodu.
 
Rod: Tiaracrinus Schultze, 1867 †
Typový druh: Tiaracrinus rostratus sp. n.
Druh krinoida jehož pozůstatky (tékální destičky) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství. Z našeho území známe ještě druh Tiaracrinus moravicus Ubaghs & Bouček, 1962 † (ems) - Stínava, Plumlov a Tiaracrinus rarus (Barrande, 1887) † - dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence) - Koněprusy.
 

Vlevo Tiaracrinus moravicus Ubaghs & Bouček, 1962, vpravo Tiaracrinus rarus (Barrande, 1887).
 
Rod: Torrocrinus
Typový druh: Torrocrinus grandis Prokop et Petr, 1991 †
Zcela osobitou složkou koněpruského útesu byly velmi hojné mořské lilijice (Crinoidea), řazené k přisedle žijícím ostnokožcům. Zatímco u běžných prvohorních lilijic bylo tělo rozděleno v jemně členěnou korunu s rameny, dlouhý tenký stonek a orgán sloužící k přichycení, lilijice jádra koněpruského útesu byly odlišné a dokonale přizpůsobené životu v extrémně neklidném prostředí: jejich kořenový systém byl neobyčejně mohutný, stonek krátký a silný, koruna s rameny pak krajně robustní – vše zaměřené k obhájení existence na útesu vystaveném příboji a mořským proudům. Asi nejmohutnější mezi koněpruskými krinoidy byl právě Torrocrinus grandis. Jeho stonek byl v průměru vysoký 10 cm, ale jeho brachiální průměr byl opravdu grandiózní a to pravděpodobně až 2,5 m. Musel to být vzkutku gigantický živočich. K podobně mohutným krinoidům patří právě z koněpruského útesu poprvé popsané rody Pernerocrinus a Perunocrinus, jejichž gigantická ramena či stonky dělníci v lomech výstižně označovali jako „zkamenělé sloní choboty“.
 
Rod: Trybliocrinus Geinitz, 1867 †
Typový druh: Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867 † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského (koněpruské vápence) a zlíchovské souvrství (korálový obzor).
 
   
Vlevo Trybliocrinus collensis HAUSER & LANDETA, 2007, uprostřed Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867, vpravo Trybliocrinus flatheanus - idealizovaná kresba.
 
Rod: Urushicrinus Stukalina and Schischikina 1979 †
Typový druh: Urushicrinus sp.
Kolumnálie které jsou v řezu typické pro svůj pětiúhelníkový tvar se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence). Tyto lilijice jsou také známé např. z devonu Polských svatokřížských hor.
 
   Urushicrinus sp. - kolumnálie (vlevo dole měřítko 0, 5 mm).
 
Rod: Vadarocrinus Prokop, 1984 †
Typový druh: Vadarocrinus vassa Prokop, 1984 †  
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence, loděnické vápence).
 
   Vadarocrinus vassa Prokop, 1984 - idealizovaná rekonstukce.
 
Rod: Zeravschanocrinus Schewtschenko 1966 †
Typový druh: Zeravschanocrinus sp. 
Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.
 
 

Devonští crinoidní ostnokožci z Moravy

 
Rod: Actinocrinites Miller, 1821 †
Typový druh: Actinocrinites sp.  
Rod krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 

Zleva a uprostřed: Actinocrinites triacontadactylus, vpravo Actinocrinites sp.
 
Rod: ?Amblacrinus d'Orbigny, 1849 †
Typový druh: ?Amblacrinus (Coccocrinus) moravicus Remeš †  
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 
   Coccocrinus
 
Rod: Cupressocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Cupressocrinus crassus Goldf., var. celechovicensis Remeš †    
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 
   Cupersocrinites sp.
 
Rod: Cyathocrinus Miller, 1821 †
Typový druh: Cyathocrinus sp.  
Rod krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 
   Cyathocrinites ramosus von Schlotheim, 1816
 
Rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Eucalyptocrinites sp. n.  
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 
Rod: Rhodocrinites Miller, 1821 †
Typový druh: Rhodocrinites sp. 
Rod krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 
   Rhodocrinites kirbyi (Wachsmuth and Springer), 1890
 
Rod: Synbathocrinus Phillips 1836 †
Typový druh: Synbathocrinus celechovicensis Remeš † 
Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence).
 

Synbathocrinus swallovi Hall, 1858
 
Rod: Taxocrinus PHILLIPS in MORRIS, 1843
Typový druh: Taxocrinus sp.
Viz. výše - Devonští crinoidní ostnokožci z Barrandienu
 
 
Zdroje/použitá literatura:
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Lilijice
  • https://www.biomach.cz/biologie-zivocichua/ostnokozci
  • https://zkamenely-svet.webnode.cz/
  • https://muzeum.geology.cz/
  • https://www.helsinki.fi/~mhaaramo/metazoa/deuterostoma/echinodermata/crinoidea/disparida.html
  • Rudolf Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989
  • https://www.asoldasthehills.org/Echinoderms.html
  • Rudolf J. Prokop. Výzkum ostnokožců koněpruských vápenců Barrandienu (spodní devon, prag) - II, 2002
  • Rudolf J. Prokop, Radana Slámová. NEW SPECIES OF CRINOIDS BASED ON THEIR COLUMNALS AND STEM FRAGMENTS (COL.), FROM THE LOWER DEVONIAN ZLÍCHOV LIMESTONE (BARRANDIAN AREA, THE CZECH REPUBLIC), 2012
  • Dipl.-Ing. Joachim Hauser. Trybliocrinus collensis n.sp. – Ein neuer Vertreter von Trybliocrinus aus dem Emsium der La Vid Gruppe (Unterdevon) des Kantabrischen Gebirges (Nordspanien), 2010
  • Rudolf J. Prokop. Zhistorie výzkumu ostnokožců českého staršího paleozoika, 2002
  • Joachim Barrande. Système silurien du centre de la Bohème. Classe des Echinodermes. Famille des Crinoïdes, 1899
  • Raymond C. Moore. Revision of Calceocrinidae, University of Kansas Publications, July 9, 1962
  • FREDERICK H. C. HOTCHKISS, RUDOLF J. PROKOP, VÁCLAV PETR, Isolated vertebrae of brittlestars of the Family Klasmuridae Spencer, 1925 (Echinodermata: Ophiuroidea) in the Devonian of Bohemia (Czech Republic), Journal of the Czech Geological Society 44/3?4 (1999)
 

Edrioasteroidea (Thecoidea) Billings, 1858 † - terčovci

(řec. edraios-stabilní, aster- hvězda) - výskyt spodní kambrium - spodní karbon
 
    Edrioasteroidi česky také někdy nazývání jako terčovci (lat. Edrioasteroidea) jsou pětičetně souměrní ostnokožci s terčovitou tékou, jejichž kostra je složena z četných navzájem pohyblivých destiček mnohoúhelníkovitého tvaru. Destičky svrchní strany téky jsou charkateristické zoubkovaným okrajem, destičky spodní strany téky jsou hladké. Ústní otvor je na svrchní straně téky, od něj se rozbíhá pět přímých nebo srpovitě zahnutých ambulakrálních rýh. Nemají ramena. Vyskytují se od spodního kambria do spodního karbonu. V relativně nedávné době se ukázalo, že geologická historie terčovců sahá ještě mnohem déle, až do moří předkambrických. Jejich drobné, jen 4-6 mm velké téky byly nalezeny v ediakarských usazeninách mladšího proterozoika jižní Austrálie. Tento unikátní nález byl posán v roce 1987 jako Arkarua adami Gehling 1987†.
 
   Arkarua adami Gehling 1987 †.
 
    Edrioasteroidi žili většinou v mělkých vodách, kde přisedali nebo se přitmelovali na pevné, písčité nebo vápnité dno. Velmi často se usazovali i na schránky jiných živočichů ať již přisedlých (např. ramenonožci, konulárie aj.) nebo volně plovoucích. Speciálně ostnití odontopleuridní trilobiti rodu Selenopeltis byli častými hostiteli edrioasteroidů. Volně plovoucí nebo vznášející se nedobrovolní hostitelé přiváděli své hosty k novým zdrojům potravy a jak se zdá, přítomnost těchto ostnokožců jim příliš nevadila. Jednalo se o ostnokožce rodu Hemicystites.
    Pozoruhodné je, že zatím zástupci Edrioasteroidea nebyli nalezeni (nebo jen minimálně) ani v siluru, ani v devonu Českého masivu, ačkoliv v jiných oblastech evropského i mimoevropského staršího paleozoika jsou v těchto útvarech poměrně hojní. Veškeré naše nálezy se koncentrují jen na kambrium a ordovik.
 
Rod: Agelacrinites Vanuxem, 1842 †
Typový druh: Agelacrinites bellulus Barrande, 1887 †
Druh, vyskytující se v zahořanském souvrství. Ze stejného souvrství známe ještě druh Agelacrinites latiusculus Barrande, 1887†. Dále se na našem území vyskytují ještě druhy Agelacrinites bohemicus Barrande, 1887†Agelacrinites confertus Barrande, 1887† a Agelacrinites tener Barrande, 1887 † v letenském souvrství.
 
   Agelacrinites Vanuxem, 1842 †.
 
Rod: Argodiscus Prokop, 1965 †
Typový druh: Argodiscus hornyi Prokop, 1965 †
Druh, vyskytující se v letenském souvrství. Z nálezů v šáreckém souvrství známe ještě druh Argodiscus rarus Plas & Prokop, 1979 †. To jej činí nejstarčím terčovcem, kterého známe z našeho území.
 
         Vlevo i vpravo Argodiscus rarus.
 
Rod: Hemicystites Hall, 1852 †
Typový druh: Hemicystites bohemicus (Barrande, 1887) †
Pro jílovitopísčitá a písčitá souvrství ordoviku jsou typické diskovité, asi 1 cm velké téky řazené do souborného rodu Hemicystites. V Barrandienu se zástupci tohoto rodu vyskytují poměrně vzácně v jemnozrnných křemencích letenského souvrství a v písčitých břidlicích souvrství zahořanského. Z mimičeského ordoviku jsou známi i z dalších zemí Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a Afriky. Ještě vzácnějším druhem z letenského souvrství je Hemicystites velatus (Barrande, 1887) †.
 
   Hemicystites sp.
 
Rod: Stromatocystites Pompeckj, 1896
Typový druh: Stromatocystites pentangularis Pompeckj, 1896
Vyskytuje se nepříliš hojně, spíše ale vzácně v jineckém a buchavském souvrství. Známe ještě druh Stromatocystites flexibilis Parsley et Prokop, 2004, jenž je vázaný svým výskytem výhradně na příbramsko-jineckou pánev. Terčovec rodu Stromatocystites je v některých textech zmiňován jako předchůdce hvězdic. Jeho nálezy jsou malým hvězdicím skutečně trochu podobné. Jde ale o zástupce Edrioasteroidea, tedy terčovce. Zástupci prvních hvězdic se objevují až ve spodním ordoviku. Není však dokázáno, ani vyloučeno, že neměly mezi kambrickými ostnokožci své předchůdce. Možná to byl právě tento rod terčovce.
 

Stromatocystites pentagularis Šrámková (2009).
 
 
Zdroje/použitá literatura:
  • https://www.biolib.cz/cz/
  • https://muzeum.geology.cz/
  • https://www.wordnik.com/words/agelacrinites
  • Rudolf J. Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989
  • Rudolf J. Prokop - Václav Petr. (Ostnokožci v českém ordoviku). Originally published in: Journal of the Czech Geological Society, 44 (1-2): 63-68. Praha 1999