Vítejte na webu, jehož prostřednictvím můžete nahlédnout do naší sbírky fosílií. Jsme dva aktivní výtvarní umělci Aleš Hudeček a Markéta Hermanová, zabývající se výrazovými prostředky a obsahovými mechanismy, širší platformou veřejnosti tolik nenáviděného současného vizuálního umění. Společně s tím se svým malým dílem podílíme na kulturním životě v Ostravě - jsme jedni z kurátorů neprofitní galerie spravované z.s. Galerie Michal JÁMA10, která se svou činností zabývá nejnovějšími trendy soudobého umění (multimédia, malba, socha, kresba, instalace, videa a performance) a mapuje především oblasti tzv. umělecké periferie, jako je např. právě Ostrava, Brno (brňáci označení periferie sice nemají rádi, ale bohužel), Drážďany, Bialsko Biala atp., tedy místa, která jsou mimo dění tzv. center (např. Praha).

    Krom toho všeho je naší velkou, soukromou vášní sběr fosílií. Na zkameněliny nahlížíme nejen jako na vymřelou či přeživší vývojovou větev prvohorních nebo mladších zástupců organismů, pro jejich stratigrafický význam vývoje země, ale i jako na objekty biologické sochařské geniality a diverzity přírody. Jedná se především o fosílie z ČR, ale vlastníme i pár zkamenělin ze zahraničí, získané především nákupem (za nemalé peníze :-)). Tyto zkameněliny zde prezentujeme také. Dlouho jsme nad tím uvažovali, zdali ano nebo ne. Nakonec jsme dospěli k tomu, že vlastně nelze vytrhnout jakýkoliv záznam o životě organismů z celoglobálních souvztažností. Mnoho fosílií nalezených mimo ČR bylo navíc popsáno právě u nás. Možná právě ta spjatost s živými organismy nás, právě pro to, že jimi jsme také zajímá nejvíce. Prostě nás úplně netankuje mineralogie, i když sem tam si nějaký minerál, který ale spíše než cíleně, najdeme náhodně ponecháme. Tyto zde však neprezentujeme, jelikož nejsou cílem prezentace. Tím je život jako takový, jeho geologické stopy, ne jen krása.
    Naše stránky společně s Markétou také nemají ambici suplovat vědecké publikace nebo se dostat do zbytečného tření z vědeckými poznatky, i když tření a mírná provokace je fajn. Nechtějí být však zárveň příliš amatérské. Nechceme také publikovat pouze obrázky nálezů, bez měřítka a bližšího stratigrafických souvislostí. Podobně koncipovaných stránek je celkem dost. My chceme pouze publikovat to nejlepší, nejzajímavější, co se nám za těch pár let podařilo nalézt, či získat jiným způsobem. Tyto nálezy dle možností řádně, co nejvěrněji vyfotit a publikovat. Takto publikované věci doplnit popisujícím textem. Text často vychází z vědeckých, či jiných citací, přesto se jej snažíme okořenit i naším pohledem, mnohdy spekulací, která vychází z určitých poznatků, protože sova není tím, čím se zdá být.

    Sběrem fosílií se intenzivněji zabýváme cca. od roku 2006. Na poli paleontologie jsme čistě amatérští, ale o to zapálenější sběrači. Všechen materiál je sbírán výhradně v sutích, neboť ctíme ochranu významných českých lokalit. Středem našeho zájmu je doba paleozoika, tedy prvohor. Populární druhohorní dinosauři a ještěři nás tolik za srdce nechytili. Možná je to i tím, že bychom je u nás velmi těžko nacházeli. Z období periodicky mladších jsme si stejně zamilovali jiné živočišné kmeny než výše zmíněný POP, například ryby a jiné. Prvohory jsou období, které trvalo zhruba 289 milionů let (541 mil. až 252 milionů let před dneškem). Zahrnuje celkem 6 period: (od nejstarší) kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm. Pohybujeme se tedy řádově v mnoha milionech let. Existuje mnoho teorií, jež zpochybňují tyto datace, počínaje kreacionisty, kteří věří ve vyšší zásah stvoření, přes více či méně uznávané vědce (např. Hans-Joachim Zillmer). Podle většiny přírodovědců je kreacionismus netestovatelná nevědecká teorie nesplňující základní pravidla (viz známá Occamova břitva, schématicky ji vystihuje známá hláška - "když slyšíš dusot kopit, nečekej, že zpoza rohu vyběhne jednorožec, ale kůň",  Popperova břitva, ve zkratce jde o princip testovatelnosti, ověřitelnosti nebo Humeova břitva, jinými slovy: "Nevědomost, omyl, lež a podfuk je pravděpodobnější než zázrak.") -  a jako taková nemůže být předmětem vědeckého zkoumání ani součástí vědeckých teorií. Přírodovědecké práce pracující s aspektem speciálních nadpřirozených zásahů do evoluce jsou obvykle považovány za pseudovědecké. Zastánci striktního kreacionismu naopak zpravidla odmítají vědecké závěry prezentující evoluci jakožto nejpravděpodobnější vysvětlení vzniku současných živých organismů. Obecně shrnuto, věda neoperuje se slovy jako zázrak, stvoření nebo Bůh, jelikož poskytují o původu a vzniku života nulovou, empiricky neprokázatelnou informaci. I ve vědě ošem existuje celkem zvláštní dualismus. Jsou to vědci, ač věřící, přesto se za každou cenu nesnaží dokázat jedinečnou a nezastupitelnou roli Boha v nejdůležitějším divadelním, šejkpsírovském představení, jako je vznik života na zemi. Jeden příklad za všechny, Hans-Joachim Zillmer, který vystudoval stavební inženýrství na dvou univerzitách v německu (nyní v tomto oboru podniká), je zase typ člověka, jež píše populárně naučné "bestsellery", v nichž zpracovává aktuální teorie, především z vědních oborů geologie, geofyziky, evoluce a paleontologie. Problém je, že je vždy, jako správný podnikatel, za každou cenu, v opozici aktuálním vědeckým poznatkům, což samozřejmě zvyšuje prodejnost jeho knih. Podotýkám jen, že není kreacionista. Spíše jde o typický druh člověka, vymýšlející nejbizarnější konspirační teorie o původu života na zemi. Vždy se o vědecké poznatky brilantně opírá a interpretuje je po svém, až by se dalo říct, že s nabytými vědeckými zjištěními operuje, manipuluje mentalisticky. Pravdou ovšem je, že věda v mnohém připomíná lego, z jejíchž základních kamenů - kostiček se dá vystavět téměř cokoliv. 

„Kritické myšlení je jedním z nejzákladnějších nástrojů chránících nás proti deprivantům a jejich manipulacím". František Koukolík, Jana Drtilová - Vzpoura deviantů, 1996

    Je nadmíru jasné, že se takto staré nálezy nedají datovat nejrozšířenějším způsobem, tzv. radiokarbonovou metodou, což je metoda určená pro zjištění stáří biologického materiálu. Ta je založena na výpočtu stáří z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C v původně živých objektech. Uhlík (chemická značka C, latinsky Carboneum) je chemický prvek, tvořící základní stavební kámen všech organických sloučenin a tím i všech živých organismů na této planetě. Uhlík a jeho sloučeniny hrály zcela zásadní roli ve vzniku života tak, jak ho na Zemi známe. Těla všech organismů jsou složená právě především z organických látek, tedy látek obsahujících uhlík. Cukry, tuky, různé kyseliny včetně aminokyselin a nukleových kyselin, všechny myslitelné organické látky v tělech pozemských organismů obsahují uhlík. V lidském těle uhlík představuje 18,5 % hmotnosti. Radiokarbonová metoda byla objevena roku 1940 (Willard Frank Libby) a používá se především v archeologii, ale taky v etnobotanických vědách. Etnobotanika se zabývá vztahem rostlin a lidí (zemědělství, léčitelství atp.). Uhlík se pro zjišťování stáří využívá proto, že je z velké části zastoupen v každém živém organismu. Když organizmus zemře - uhyne, v té chvíli už do mrtvého těla nový uhlík nevstupuje a nelze tak kompenzovat úbytek uhlíku 14C nacházejícího se v těle v okamžiku smrti a rozpadajícího se přirozeným radioaktivním rozpadem. Poločas rozpadu izotopu 14C je 5730 let, což znamená, že za tuto dobu poklesne jeho relativní obsah ve vzorku na polovinu. Jednoduchou matematikou dojdeme k závěru, že než izotop uhlíku z mrtvého organismu vyprchá uběhne 51 570 let. Do této doby dokážeme de fakto datovat stáří organických pozůstatků. Problém je, že stále zůstáváme v kvartéru (čtvrtohorách). Jak tedy datovat organismy starší? Pro delší časové úseky se sice již používají argon nebo uran, protože koncentrace 14C jsou už příliš nízké, než aby mohly být jejich rozdíly změřeny. Ale ani touto metodou se příliš daleko do minulosti nedostaneme. V této chvíli přichází na scénu jiná věda, geologie. Při dataci totiž pomáhá sopečný popel vyvržený tehdejšími vulkány. V jednotlivých vrstvách popela vznikají minerály, které obsahují stroncium. Stáří vrstvy se určuje podle podílu jednotlivých izotopů tohoto prvku. Přesnost se pohybuje okolo dvou až pěti milionů let. V lidském měřítku velice dlouhá doba, ale paleontologové se pohybují v čase před 500 miliony let, takže odchylka jejich odhadů činí pouhé jedno procento. I tato metoda je však mnohými "populárně-vědeckými pisateli knih" zpochybňována.

    Samotná webová prezentace je roztříděna do pěti podkategorií, přičemž je největší důraz kladen na paleozoikum (prvohory) viz SBÍRKA FOSÍLIÍ níže. Období karbon a perm jsme prozatím zařadili pod kategorii OSTATNÍ PERIODY. Zdůvodnění je po rozkliknutí v úvodu oné podkategorie. Co se týče názvů jednotlivých zkamenělých organismů, tak se především snažíme publikovat validní název správného určení. Tady samozřejmě může docházet k chybám ve správném určení, protože nejsme profesionálové a je to jen naše hobby. Přes to nám jde o co nejpřesnější určení organismů, které je bohužel mnohdy doposud velmi nejednotné a příliš nám to neusnadňuje ani dostupná nomenklatura. Jako příklad za všechny devonský druh Cavetia furciferum, což by měl být platný název, svět téměř vůbec nezná, ale zná jej pod názvem Scabriscutellum furciferum, což by ale mělo být synonymum názvu prvního, validního. Není se ale velmi čemu divit, většinou jde o zaniklý druh, rod a dokonce řád organismů, který se snaží věda implementovat do Linaeho stromu života a upřímně, prozatím se to moc nedaří. Takže první je rodový název organismu, následuje druhové jméno. Mezi rodovým názvem a druhovým jménem se často nalézá nějaké písmeno či celý název v závorce. To určuje tzv. podrod (příklad - Lioharpes (Fritchaspis) ruderalis (Hawle et Corda, 1847) nebo Aulacopleura (A.) konincki (Barrande, 1846).  Znamená to, že první trilobit rodu Lioharpes je podrodu Fritchaspis a druhý trilobit rodu Aulacopleura náleží podrodu Aulacopleura, tudíž stejnému názvu, jako rod. Proto ta zkratka (A) v závorce, není nutno uvádět 2x stejné jméno. Za samotným určením organismu se nalézá jméno člověka který jej poprvé určil a letopočet kdy se tomu stalo. Je li jméno uváděno bez závorek stalo se to, že dotyčný člověk fosílii jednou určil a již nebyla nutná další revize. To znamená, že ji určil správně a její název platí do dnes. Je li však jméno uváděno v závorkách, znamená to, že byl původní druh, rod atd. určen nesprávně a nese tudíž jméno editora, který jej správněji zařadil do systému - bohužel již v závorce. Po těchto informacích nesou naše titulky - popisky údaje o velikosti jednotlivých nálezů. Pakliže to lze, tak se jedná o velikost samotných živočichů, přičemž zásadní je výška, ne šířka. Absenci těchto informací pokládáme za určitý handicap mnohých českých sběratelů, kteří své nálezy prezentují na webu. Pokud to však nelze, tak uvádíme např. přibližnou velikost kamene. Dále v názvu následuje lokalita, tedy přibližné místo, kde byl organismus nalezen a případné geologické souvrství. Názvy organismů píšeme italikou a příjmení osob (geologů, profesionálních paleontologů, ale mnohdy i amatérů atd.), jež je určili typem písma bolt. Víme, že by to mělo být spíše naopak, ale znamenalo by to zreevidovat celé webovky, do čehož se nám nyní nechce. Účel to totiž plní stejný. V neposlední řadě je tam uváděn tento symbol , což znamená, že je organismus vyhynulý.
    V úplném závěru úvodních popisných titulek je uváděn geologický stupeň, který stojí nad souvrstvím ale zároveň pod geologickou epochou. Ono je to celé složitější, než se na první pohled může zdát. Každá epocha paleozoika (prvohor) je ve skutečnosti dělena podle zcela jiného klíče. Přílišné světlo do celé problematiky nevnáší ani stratigrafický systém z jiné oblasti, např z Anglie, Ruska, Číny či USA. Každá země má totiž systém trochu jiný a jednotlivé systémy nejsou doposud konkordovány (dolazeny). Jinak je děleno kambrium, jinak ordovik, silur atd. u nás než ve světě. Navíc je jinak děleno kambrium, ordovik, silur atd., tedy jednotlivé epochy jako takové i jenom u nás. Například silur je rozdělen na spodní a svrchní (chybí střední), zatímco např. devon je u nás znám spodní a střední (svrchní z Barrandienu neznáme). Je to vcelku zajímavé, protože například lom Kosov u Berouna odkrývá průřez silurem od spodního po svrchní. Přesto zde schází tzv. střední silur.  Abychom se ale vrátili k původnímu tématu. Pod danou epochou (kambrium, ordovik, silur....) je uvedeno souvrství, ze kterého fosílie pochází. Na úplném konci popisku je uveden stupeň, který mnohdy pod svým názvem ukrývá i několik souvrství. Je psán buďto zkratkou, např. st. lochkov nebo je uveden v závorce a je psán počátečním malým písmenem (mínuskou), např. Cekovia salteri (Barrande, 1852), velikost 30 mm, Počaply - Trubín, zahořanské souvrství (beroun). To znamená, že trilobit Cekovia salteri byl popsán validním jménem J. Barrandem v roce 1852, ale až po tom, co jej Hawle & Corda roku 1847 publikovali pod pojmenováním Illaenus limbatus. Proto je Barrande uváděn v závorce. Měří 3 centimetry a byl nalezen na lokalitě Počaply - Trubín, v zahořanském souvrství, stupně beroun. Stupeň beroun se píše s malým písmenem proto, aby nedocházelo k záměně za město Beroun. Jen pro zajímavost, pod stupeň beroun spadá 5 souvrství (libeňské, letenské, vinické, zahořanské a bohdalecké). Nutno podotknout, že se držíme stratigrafického členění podle Chlupáče et al. 2002., o kterém předpokládáme, že je doposud nejpřesnější (viz. publikované stratigrafické tabulky u popisu jednotlivých epoch).

Vážení návštěvníci stránek. Na tomto webu je dovoleno používat "kopírování" fotografií a textu. Mnoho našeho textu, méně fotografií je námi taktéž sdíleno, což je výstižnější slovo než kopírování, které je zavádějící a nepřímo odkazuje ke kradení. Lidé odkazující ke kopírování zřejmě nepochopili samotný systém sítě a už vůbec ne systém solidarity sítě. Dohledatelné zdroje vždy uvádíme, nejsme totiž klub čarodějek. Pakliže chci ale něčemu zamezit, zakóduji text a fotografie zmenším buďto na náhled nebo je opatřím vodoznakem. Proč to zmiňujeme, již jsme se setkali se stránkami, kterré se tváří velmi erudovaně, přitom je to tragédie, přes to vše si velmi chrání svou nulovou informační zónu. Právně se neustále operuje s pomyslnou ochranou dat, autorskými právy, přidanou vědeckou hodnotou atp., přičemž konkrétně u exaktní vědy je šíření nových poznatků, skrze internet velkým přínosem a kdo to nepochopil je hňup. HOVGH

Pro snadnější orientaci ve sbírce klikejte na jednotlivé periody pod nadpisem SBÍRKA FOSÍLIÍ (níže).

ALMA
 

SBÍRKA FOSÍLIÍ

KAMBRIUM

ORDOVIK

SILUR

DEVON - Barrandien

DEVON - Morava a Slezsko

KARBON - hradecko-kyjovické souvrství

KARBON - ostravské souvrství

KARBON- karvinské souvrství

KARBON - kladenské souvrství

PERM - boskovická brázda

PALEOZOIKUM - SVĚT

OSTATNÍ PERIODY

Kontakt

fossil.alma.cz