Acadoparadoxides sirokyi Šnajdr, 1986 - výška cephalonu 50 mm, Rejkovice - Ve žlutých

Velké procento těchto trilobitů pochází z Marockých kambrických vrstev okolí Alnifu. Z naprosto drtivé části, jde však o více, či méně zdařilá falza. Maročtí Acadoparadoxidé jsou příznivěji zachováni než nálezy z ČR a dosahovali opravdu velkých rozměrů. Například Acadoparadoxides briareus dosahoval velikosti až 450 mm. Svou velikostí jej předčí jen málo druhů trilobitů (Terataspis grandis z okolí New Yorku v USA /devon/ - 600 mm, Uralichas hispanicus - 660 mm, Isotelus rex z Hudsonova zálivu v Kanadě - 720 mm. O nálezu obřího Isotela se blíže zmiňuji v záložce /TRILOBITI - Trilobiti - popis, výskyt). 

Co se marockých falzifikátů týče, tak i zde platí pravidlo, že cena fosílie je přímo úměrná zachování, počtu jedinců na matrici a tvarové bizarnosti. To znamená, že čím větší počet velkých, tvarově roztodivných a dokonale zachovaných jedinců na jednom kameni, tím lépe. Znamená to také, že prodejci s fosíliemi chtějí vydělávat money a jelikož je trh s fosíliemi, na jedné straně, dosti významným byznysem, na straně druhé ale dosti nejistým podnikem, neboť je spojen s fyzickým hledáním, které je v saharských podmínkách velmi náročné a má vlastně nejistý výsledek. Obchodníci tak často přistupují k podvodným metodám. Ta nejprimitivnější falsa jsou neumělé reliéfy, či basreliéfy do mateční horniny. O něco sofistikovanější jsou odlitky skutečných nálezů do formy, kterých lze vytvořit velká řada a nejsou tolik náročné na výrobu. Často se k tomu používá cementová směs z původních hornin s příměsí pryskyřic (pro realističtější vyznění fosílie, které jsou v mnoha případech trochu lesklejší, než okolní hornina). Tato falza jsou poměrně lehce identifikovatelná. Nedovolují přílišný cit pro detail, chybí granulace trilobitů, facety na očích a odlitky jsou plné prasklinek po bublinkách, jež vznikají při tuhnutí cementovo pryskyřičné hmoty. Ještě více propracovanou formou padělků jsou skutečné nálezy trilobitů, kteří jsou přilepeni do předem připravených lůžek na jednu mateční horninu, často v bizarních pozicích, např. aby inscenovali fiktivní souboj nebo jde jen o zcela pitomě naaranžovanou podívanou několika dokonale zachovalých jedinců různého druhu na jedné desce kamene. Skvělým příkladem těchto padělků jsou poměrně srandovní čelisti, nabízené i na našem trhu, sestavené z volně nalezených zubů Mosasaurů, žraloků nebo např. krokodýlů. Jak jsem se již zmínil, aby se tato "těžítka" prodala, tak musí být něčím výjimečná. To znamená buďto velká, tvarově zajímavá, dokonale zachovalá  nebo jich musí být na matrici mnoho. Z toho důvodu mezi nejčastější falza patří právě Acadoparadoxides briareus, v závorce uvádím vždy triviální důvod (je prostě velký), Paradoxides sp. (je velký), Cambropallas telesto (velké rozměry), Calymene sp. (je všude, často jsou vidět padělky s uměle lepenými hlavičkami k trupu), Selenopeltis sp. (bizarní ostnitý trilobit dosahující poměrně úctyhodné velikosti), Drotops armatus (velký phacophidní ostnitý trilobit s oprravdu velkými trny), Drotops megalomanicus (velký phacophidní trilobit, v odkazu je krásná ukázka typického falza), Dicranurus monstrosus  (ostnitý trilobit připomínající svými rohy ďábla nebo tvorbu otce designu vetřelce H. R. Gigera,  ve vzácných fragmentech se nachází i u nás, např. V sudech u Kosoře - nejčastěji kranidium s fragmenty ostnů), Koneprusia sp. (ještě ostnitější trilobit než Dicranurus - taxon popsán nejprve u nás na nálezech z Koněprus, odtud druhové jméno). Svým trupem připomíná realizace od architekta Calatravy. Wallicerops sp. (tento trilobit je typický velkým, vřed směřujícím trnem, který připomíná trojzubec starořeckého boha Posseidona), Kettneraspis sp. (trilobit pojmenovaný podle Prof. Radima Kettnera, českého to paleontologa a geologa). Jedná se sice o drobnějšího, ale ostnitého odontopleuridního trilobita (občas se mu říká Leonasspis). A mnoho dalších. Zajímavé jsou taktéž velmi časté padělky sestavené tak, jako by inscenovali život na tehdejším mořském dně, například pravý otisk trilobita Phacops sp., vedle něj je dokonalá fosílie trilobita Crotalocephalus sp., aby na oba dohlížel pravý otisk jiného devonského trilobita, např. Paralejurus sp., neboť nesmí chybět trilobit řádu Corynexochida nebo deska plná velmi podivně dokonale zachovalých trilobitů rodu Selenopeltis s ostnokožci (často hadice nebo hvězdice).  Existují také desky plné jednoho druhu trilobita např. Onnia a tak dále. 

Falzovaných marockých zkamenělin je samozřejmě více, ale abych nebyl úplně nespravedlivý, padělky fosílií vznikaly i u nás, a to už od 19. století. Jednalo se samozřejmě o trilobity. Buď byli slepeni z různých druhů, často šlo o slepence hlavičky a pygidia (trup chybí), mnohdy šlo o fosílie ryb, listů nebo karbonských stromů.

 

 

zdroj: https://www.biolib.cz/