soustava: Vitae - živé organismy
doména: Eukaryota Whittaker & Margulis, 1978 - jaderní
nadříše: Unikonta
soustava: Opisthokonta Cavalier-Smith, 1987
říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové
podříše: Eumetazoa Butschli, 1910
oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní
pododdělení: Deuterostomia - druhoústí
kmen: Echinodermata Klein, 1734 - ostnokožci
podkmen: Blastozoa
třída: Eocrinoidea Jaekel, 1899 - pralilijice
řád: Imbricata Sprinkle, 1973
čeleď: Lepidocystidae Durham, 1967
rod: Vyscystis Fatka & Kordule, 1990
druh: Vyscystis ubaghsi Fatka & Kordule, 1990 †
První verzi systematiky eokrinoidních ostnokožců navrhl UBAGHS (1967). Druhou, stále se používající verzi systematiky této skupiny navrhl
SPRINKLE (1973). V současnosti se rozlišuje pět tříd žijících ostnokožců (hvězdice, hadice, lilijice, ježovky a sumýši) a celá řada již vymřelých skupin.
Mezi vymřelé ostnokožce patří skupina Eocrinoidea, někdy též nazývaná pralilijice. Tato skupina se vyskytovala od spodního kambria do siluru. V kambriu dosáhli eokrinoidní ostnokožci největší diverzity. Jsou to mořská, bentická (výjimečně pelagická) metazoa žijící přisedle nebo
volně, nikdy však koloniálně. Ostnokožci se objevili ve spodním kambriu. Předpokládá se, že již v této době měli většinu charakteristických vlastností. Ostnokožci patří mezi nejstarší a nejvíce diverzifikované kmeny bezobratlých živočichů. Termín echinodermata zavedl KLEIN
(1734) při popisu mořského ježka. Tento termín je odvozen ze základů dvou řeckých slov echinos (= ježek) a derma (= pokožka, obal). Pojmenování popisuje charakter ostnité povahy pokožky mnoha zástupců. Ostnokožci patří ke stratigraficky významným fosíliím. V některých obdobích měli ostnokožci i horninotvorný význam. Eocrinoidea patří mezi starobylé skupiny ostnokožců. Někteří autoři se domnívají, že je
to nejprimitivnější skupina ostnokožců (např. PARSLEY a ZHAO, 2006).
Kambričtí ostnokožci zahrnují více než 18 rodů a jsou hojně rozšířeni v různých ekologických podmínkách Severní Ameriky, Čech, Španělska, Francie, jižní Číny, Sibiře a Austrálie (ZHAO a kol., 2008). Nejméně nálezů pochází ze spodního kambria, kde jsou nálezy vzácné. Tyto nálezy se vyskytují hlavně v Číně.
Tělo eokrinoidních ostnokožců se obvykle skládá ze tří částí: vakovitá téka (téka, v přeneseném významu tělo, je tvořena destičkami, destičky nejsou perforované, často jsou pojeny tzv. švy), brachioly (brachioly jsou jednoduché, úzké, dlouhé přívěsky téky /chapadla/, které slouží k transportu potravy.) a dlouhý stvol (stonek, což je dutá struktura, sloužící k dočasnému nebo trvalému přichycení organismů na mořském dně nebo k předmětům ležícím na dně)
Druh Vyscystis ubaghsi Fatka a Kordule, 1990 je tvořen nepravidelnou mnohadestičkovou, cylindrickou až kónickou tékou. Orální povrch tvoří přilehlé desky nesoucí velké epispiry. Ambulakrální systém se skládá z nerozvětvených biseriálních brachiol, pravděpodobně v počtu pět. Tento eokrinoid představuje první výskyt podtřídy Imbricata Sprinkle, 1973 mimo západní část Severní Ameriky. U nás se vyskytuje ve Vystrkově nedaleko Jinců, střední kambrium (FATKA a KORDULE, 1990).
zdroj: bakalářská práce Martiny Nohejlové, Systematika eokrinoidních ostnokožců,
Přírodovědecká fakulta, Ústav geologie a paleontologie, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Vyscystis ubaghsi, Felbabka
Vědecké názvy:
Vyscystis Fatka & Kordule, 1990†
Vyscystis ubaghsi Fatka & Kordule, 1990†
zdroj: https://www.biolib.cz/
