fossil-alma > Sao hirsuta (Barrande, 1846), velikost 21 mm, Skryje - Luh

Sao hirsuta (Barrande, 1846), velikost 21 mm, Skryje - Luh

Řád: Ptychopariida, čeleď: Solenopleuridae.

Solenopleuridní trilobit Sao hirsuta Barrande, 1846 je známý ze sedimentů „středního“ kambria České Republiky, Německa a Španělska. Sao hirsuta je 2-3 cm velký trilobit, jehož krunýř je nápadně hustě pokryt drobnými zrnky a kuželovitými ostny. Snad proto připadal nejenom odborníkům, ale i českým skalníkům, jakoby osrstěný a tak ho paleontologové nazvali „hirsutus", což latinsky znamená ježatý, a skalníci mu říkali „chlupáček skryjský". Je zajímavý také tím, že na něm v roce 1852 Joachim Barrande jako na prvním trilobitovi na světě podrobně popsal ontogenetický vývoj (Barrande, 1852) od larválního stádia až po dospělého jedince a to z nedaleké legendární, ale dnes již zaniklé lokality Pod hruškou.

zdroj: https://www.skryje.cz/

Popis trilobita Sao hirsuta podle Šnajdra (1958): „Hlavový krunýř je polokruhovitý. Glabela má protáhlý lichoběžníkovitý obrys, směrem dopředu se zužuje. Na glabele jsou vyvinuty tři páry hlubokých glabelárních rýh, které probíhají napříč celou glabelou a spolu s mediální hlubokou rýhou vytvářejí na glabele výrazné postranní glabelární laloky. Na týlním prstenci je umístěn výrazný trn. Preglabelární pole je vyvinuto jako hluboká deprese. Pevné líce jsou klenuté s výraznými silně vyklenutými palpebrálními laloky a očními lištami. Podél frontálního okraje kranidia probíhá klenutý lem, který přechází do stran na volné líce. Lícní švy jsou solenopleuridního typu. Volné líce jsou úzké, s krátkým lícním trnem. Rostrum je obdelníkovité. Na hypostomu vyniká klenutý vejčitý střední lalok, zaoblená přední křidélka a dosti široký zadní lalok a postraní okraje hypostomu, které jsou dosti klenuté. Trup je složen ze sedmnácti článků. Na každém osním prstenci je vyvinut dosti dlouhý, šikmo nazad ukloněný mediální trn. Pygidium je malé se širokou osou, která dosahuje až k zadnímu okraji pygidia. Je na ní vyvinut jeden prstenec, zadní část osy je nečleněná. Na postranních pygidiálních lalocích je vyvinuto po jednom žebru. Všechny morfologické elevace na svrchní straně krunýře jsou zdobeny velkými dutými ostny, jejichž osa je kolmá na krunýř. Tyto ostny jsou vyvinuty zejména na hlavovém štítu.“

"Velký počet synonym pro druh S. hirsuta je způsobený především prací Hawle a Cordy (1847), kteří označovali jeho jednotlivá vývojová stádia jako samostatné rody/druhy. Kritické zhodnocení tohoto omylu publikoval již Barrande (1852). Šnajdr (1958) přiřadil jednotlivé, Hawle a Cordou (1847) stanovené rody/druhy ke konkrétním ontogenetickým stádiím".

Bc. Lukáš Laibl

Skryje - Luh, 2009