řád: Phacopida, nadčeleď: Phacopoidea, čeleď: Phacopidae Hawle a Corda, 1847, rod: Struveaspis Alberti, 1966†, druh: Struveaspis micromma (Roemer, 1852)†.
Rozplavené svlečky trilobita Struveaspis ze stínavsko-chabičovského souvrství. V úvodním exempláři (vlevo nahoře - klikni pro větší rozlišení) se jedná o kompletní, pozitivní cephalon (hlavu) s malýma schizochroálníma očima, i zachovalým lemem kolem cephalonu. Dále je na břidlici zachována pozitivní část trupu o sedmi trupových článcích. Na něj je naplaveno pozitivní pygidium (ocas - plovák) stejného druhu. Podle velikostí jednotlivých otisků se ale s velkou pravděpodobností nejedná o jednoho jedince. Pygidium by mělo být větší a poměrově téměř odpovídat velikosti hlavy. Trup je také drobný a nekompletní (celkový počet článků tohoto fakopidního trilobita byl 11) a spíše než s hlavou souvisí s pygidiem. Domníváme se, že trup a pygidium jsou rozplavené části jednoho jedince a hlava náleží jinému jedinci stejného druhu. Dále jsou na kameni hadicovité zbytky, pravděpodobně po nějakém pračervu, kterých bylo v ordovických mořích spousta. Méně pravděpodobné se zdá, že by mohlo jít o zbytky stonku lilijice Crinoidea Miller, 1821, které se v Chabičově také nalézají. Fosílie z Chabičova se vyznačují chytinovým zabarvením, které odlišuje jednotlivé otisky od tamních břidlic. Buďto jsou zabarvené kadmiovou oranží nebo odstíny okru, jako v tomto případě do odstínu puzzuola.
Na druhé fotografii je cephalon trilobita s odplavenou volnou lící (nalézá se též na kameni ve stejné vrstvě, jen v otočené, negativní formě). Pozitiv si zachoval krásnou oranžovou chitinovou baru, v negativu se ztrácí. Cephalon je poměrně velký, bez uvolněné líce má na šířku 30 mm. Jestliže druhové jméno "micromma" souvisí s velikostí trilobita, tak mikro trilobity si představujeme poněkud více mikro.
Rod Struveaspis Alberti 1966 je vcelku vzácný fakopidní trilobit, který je typický svým redukovaným počtem facet na očích. Tam, kde jich ostatní fakopidní trilobiti mívají mnoho desítek, má jich Struveaspis jen pár. Podobně redukovaný počet facet má například trilobit Acastoides nebo Phacops (Prokops) hoeninghausi, kterého poprvé popsal Ivo Chlupáč na nálezech z prokopského údolí v Praze v r. 1971. Ale i ten má oproti trilobitu Struveaspis nepoměrně velké oči. Počet očních facet je u Struveaspise variabilní a není zceja jasné, čím to je způsobeno, zdali ontogenetickým vývojem, či pohlavním dimorfismem. Má celkem široký cephalon a hladký exoskeleton. Zástupci tohoto rodu jsou známi pouze z Maroka - lokalita Jorf (viz níže) a z Čech, přesněji Moravy - lokalita Chabičov. Rozhodně se jedná o vzácnou a bizarní variantu jiných, běžnějších fakopidů.
V nedávné době byl trilobit Struveaspis objeven i na nové marocké lokalitě Jorf, což je lokalita, poblíž které jsou doly na výrobu známých suvenýrů z devonských goniatitů. Nálezů z této nové lokality zatím není mnoho a nejsou plně zmapovány, ale jak znám marocké "skalníky", za nedlouho jistě z tamní lokality zaplaví trh s fosíliemi. Jsou od tamtud známy např. nový typ Phacops sp. (typ Jorf), ten je podobný Phacops rana milleri známého z USA, poměrně nový typ aulakopleuridního trilobita Cyphasides sp., který teprve, podobně jako druh předchozí, čeká na přesnější klasifikaci a samozřejmě Struveaspis moroccanica - náš příbuzný trilobita Struveaspis micromma.
pygidium s částí thoraxu - 25 mm, stínavsko - chabičovské s.
